Děkuji za slovo. Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, vážené kolegyně a kolegové, já bych ráda byla tak sluníčková, jako moji předřečníci, ale prostě nemůžu, protože rodinná politika u nás není taková, jaká by měla být. Co se týče přece jenom jedné velmi pozitivní věci, tak chci zdůraznit to, že se Senátu podařilo splnit svou roli. Senát opravil to, co bylo potřeba opravit, a já jsem prostě moc ráda, že jsme dvě komory Parlamentu a že takovéto rychlé opravy jsou možné.

Chci také zdůraznit, že jsme podpořili to dovyplácení rodičovského příspěvku i s vědomím toho, že v některých případech může vlastně ten doplacený příspěvek padnout prostě - rovnou být vyplacen v rámci exekucí, rovnou být přepsán na účet exekutorů. Myslíme si, že tam je trochu škoda, že se nedebatovalo o téhle pojistce, ale už se stalo, třeba se k ní dostaneme v budoucnu.

Nicméně já jako člověk, který se rodinné politice snaží věnovat dlouhodobě z pohledu toho, jak by celý stát měl rodiny podporovat, protože, a to je potřeba si zdůraznit, demografický vývoj je u nás dosti neblahý, tak z toho pohledu prostě k zakládání rodin tak úplně nepovzbuzujeme. Já chci zdůraznit, že už jsme tady jednou měli podobnou debatu a bylo to u rodičovského příspěvku, kdy jsem se ptala, proč není valorizovaný pravidelně, aby lidé věděli, že se jim ten rodičovský příspěvek zvýší o inflaci, tak jako rostou ceny, tak jako rostou náklady, že ta hodnota, kterou si pořídí za rodičovský příspěvek, bude zůstávat stejná. To se nepovedlo, já věřím, že se to jednou povede, aby v zákonech nebyly pevné částky.

Co se mi ale povedlo, a za co vděčím podpoře řady kolegů a kolegyň, je věc, že se zvýšil ten měsíční limit, měsíční strop pro lidi, kdy jsou třeba oba rodiče dítěte živnostníci a nebo třeba maminka, která otěhotněla na vysoké a ještě nestihla odpracovat, takže neměla mateřskou, a byla jsem inspirována konkrétními příklady lidí, které znám a vím, že by bylo opravdu proti smyslu rodinné politiky naší země, aby zůstal ten limit rodičovského příspěvku na 7 600, co tehdy byl. Povedlo se nám v této Sněmovně ho navýšit o inflaci na 10 000 Kč měsíčně. Já jsem za to velmi vděčná. Bohužel byla tehdy vlastně, pokud se nemýlím, paní ministryně, která zde sedí, proti, ale osvědčilo se to v praxi. A já řeknu, proč. Protože pokud člověk je s malým dítětem odkázán na sociální dávky, tak to je zhruba tato částka, kterou stejně s tím malým dítětem může dostat v rámci rodiny na podporu bydlení a na živobytí a výživu. A právě proto, že se ukázalo na číslech, že ta částka prostě nemůže být zneužívána, tak to bylo naprosto logické.

Na druhou stranu to dalo ten impuls lidem, kteří třeba se rozhodují, a to chci zdůraznit, jestli třeba, když nečekaně otěhotní, jestli si to dítě nechají, těm to dalo impuls, že prostě stát zohlednil, že má být nějaká základní jistota právě v rodičovství. Ten základní, možný, dobrovolně zvolený limit samozřejmě, měsíční příspěvek až k těm 10 tisícům Kč i pro lidi, co nesplňují jiné podmínky.