„Orbánovo Maďarsko se stalo zemí, která opouští demokracii. Konkrétní příklady fenoménu ‚informační autokracie‘ jsme se dozvěděli i na dnešním kulatém stole. Uspořádala jsem ho i kvůli některým poslancům či poslankyním, kteří chtějí pro Viktora Orbána české státní vyznamenání, ale už nezmiňují nebezpečí, které pro skutečnou demokracii Orbánem pozměněný systém představuje. Před volbami kupříkladu opoziční strany dostaly ve státní televizi pouhých pět minut času, nikoliv hodiny debat jako u nás,“ přiblížila Richterová svou motivaci pro setkání. Dále vystoupili se svými příspěvky Václav Štětka, sociolog médií, Martin Ehl, novinář a analytik a Ágnes Urbán, ekonomka a odbornice na média.

Jak zaznělo v úvodu, který přednesl politolog Hynek Melichar z Univerzity Palackého, situace médií v Maďarsku se změnila do podoby zvané informační autokracie. Ilustruje to například fakt, že opoziční strany dostaly v minulém volebním období, tedy za 4 roky, podle analýzy Ústavu nezávislé žurnalistiky pouze 18 pozvánek do státní televize. Dalším faktem je to, že pouze pětiminutový prostor pro jednotlivé opoziční strany před posledními volbami byl odvysílaný po ránu, mimo hlavní vysílací čas. Ve srovnání s českými živými debatami opozice s koalicí to je nepředstavitelné.

Václav Štětka se odborně zabývá rolí médií v demokraciích a působí na Loughborough University. Ve svém příspěvku prezentoval data dokládající sestup Maďarska v posledních deseti letech v hodnocení kvality demokracie mezi země, v nichž je kvalita demokracie ohrožena. To ve svých výzkumech potvrzují společnosti Freedom House i Reportéři bez hranic. Podíl na tomto vývoji má řada kroků, které Orbán aktivně činil od voleb v roce 2010, kdy se chopil moci. Mezi ně patří změny mediálního zákona včetně pravomoci ukládat v přepočtu na koruny až 17 milionové pokuty, odebírání vysílacích licencí, začlenění dříve samostatných veřejnoprávních médií do jedné agentury či fondu MTVA, ale například i špionážní praktiky mířené na opoziční novináře a politiky (aféra Pegasus).

V dalším bloku navázal publicista Martin Ehl s dalšími doklady toho, jakým způsobem dochází k omezování nezávislých médií. Nejen, že od roku 2013 čelí mnohamilionovým pokutám za prezentování nevyváženého obsahu nebo za tzv. urážku většiny. Ale pomocí takto vágně formulovaných zákonů, které dávají široký prostor k interpretaci, vytvářejí vládní orgány tlak na média, jež pak tíhnou k autocenzuře. Potíž je samozřejmě i v tom, jakým způsobem stát a státní firmy zadávají reklamu. Nezpochybnitelné pak jsou i tlaky z vlády přímo na mediální obsah, na maďarském Úřadu vlády je zaměstnáno zhruba 100 lidí na tiskovém odboru.

Agnes Urbán poté představila strukturu veřejnoprávních médií v Maďarsku, respektive jejich proměnu v média státem kontrolovaná. Po přijetí mediálního zákona byl vytvořen fond MTVA, pod který byly začleněny veškeré organizace poskytující mediální služby. Společnost Duna TV, řízená MTVA, ale zároveň stojící mimo jakýkoliv smluvní vztah s MTVA, formálně vykonává politickou, finanční i občanskou kontrolu veřejnoprávní funkce médií. Urbán rovněž uvedla i sérii výstupů státních médií s proruskou rétorikou, a především varovala před reprodukovatelností maďarského modelu. „Maďarsko je v krátkodobé perspektivě nezachránitelné, ale mělo by být varováním pro ostatní země i celou EU,” zdůraznila závěrem.

V závěrečné diskusní části vyvstala zásadní otázka spojená s vývojem v Maďarsku. „Stejně jako v případě České republiky se jedná o stát s komunistickou minulostí, který čelil agresi a zásahům SSSR. V devadesátých letech obě země procházely komplikovanou politickou i ekonomickou transformací a vytvořila se rozmanitá mediální scéna. V posledních letech se však tento vývoj obrací a na příkladu maďarské vládní moci, která změnila volební systém a nyní drží mediální i politický prostor v informační autokracii, si musíme být vědomi toho, že taková změna může přijít i jinde. Naší úlohou je proto aktivně posilovat pojistky skutečné veřejnoprávnosti, která je pro fungující demokracii zásadní,“ uzavřela Richterová.