V dnešní geopolitické i řekněme duchovní situaci lidstva je příznačné, že o jeho budoucnosti a vlastně i bytí či nebytí se rozhoduje před Damaškem, kde nejvyzbrojenější křesťanské státy dějin, vedoucí podivnou proxyválku, právě uzavřely příměří za účelem likvidace agresivních teroristů vysmívajících se lidskosti i niternému poselství křtu vodou, tedy dvojzrození.

Ano, rabín Šavel, pronásledující dvojzrozence - konvertity, v jeho očích a perverzní mysli však odpadlíky od judaistického farizejství, dle svého vyprávění právě před syrským městem prý "potkal z mrtvých vstalého Ukřižovaného" a obrátil se údajně na "víru v něj". Krista však pokřtil Jan.

Vetřel se mezi pronásledované apoštoly, začal si říkat Pavel a s drzostí "theologického vzdělance" vůči "prosťáčkům rybářům" převyprávěl a překroutil příběh dvojzrození tak, aby vyhovoval boji judaistů proti Senátu a lidu římskému (SPQR), tedy Římu.

V podstatě šlo o to, že všelidské, demokratizační úsilí a poselství dvojzrozenců, radostnou zvěst o logos-nús (rozumu), nahradil sektářskou hierarchií a radost ze "života věčného", strachem před zachmuřeným Demiurgem. Z moderních badatelů, filologů, už Šavlovi jeho "Damašek" samozřejmě nikdo nevěří a se slovy "Dobře lháno!" jej odkládají do říše řekněme "volebních podvodů".

Povedlo se to až císaři Svaté říše římské

Ve středověku, kdy byla jím vybudovaná ideologie a hierarchie silná, vlivná, rozvrátila už s pomocí hunských barbarů SPQR a provozovala dlouholetou brutální menticidu, intelektuální a duchovní teror - včetně fyzického pro "neposluchy", po celé západní i střední Evropě a okolí, však nebylo tak snadné se proti Šavlovým výmyslům postavit a následovat "radostnou zvěst" Krista a jeho apoštolů.

Povedlo se to až císaři Svaté říše římské z lucembursko-přemyslovského rodu, kdy zvrhlým prelátům - pěstujícím obžerství, alkoholismus, sodomii a pedofilii na k duchovní službě a zdravotním či sociálním čelům propůjčených statcích -, pohrozil vyvlastněním a naloupené jmění lichvářů rozdělil říšskému městu Frankfurt.

Nové poměry v říši kodifikoval Zlatou bulou, kdy se hlavním městem říše s univerztou stala sarobylá Praha a český král byl prvním ze světských volitelů (kurfiřtů) krále a císaře římského. Korunovační klenoty chránil nedobytný Karlštejn. Gramotní čeští křesťané-dvojzrozenci se díky svým znalostem biblického posleství stali knížaty-kněžími Svaté říše římské.

To se hierarchům v čele s pavlistickou "neomylnou hlavou církve" papežem (římským biskupem) samozřejmě nelíbilo a císaře napomínali, aby hrubě nezasahoval do "záležitostí církve" a jen laskavě vybíral daně a z nich jim posílal "lví díl".

Jan Hus měl podporu pro reformu církve a university

Karel IV. své dílo nedokončil, českou ústavu byl pod nevybíravým tlakem vysoké šlechty a prelátů přinucen nevyhlásit s vysvětlením, že "nedopatřením shořela v plamenech krbu". Zlatá bula však vydržela a platila stovky let. Torzo Karlových myšlenek schraňoval "jako oko v hlavě" jeho osobní kronikář v Hoříněvsi u Hradce Králové, věnném městě českých královen.

Jan Hus od učenců na universitě a také od královny Žofie a zprvu i od krále Václava IV. měl informace a podporu pro reformu církve a university (Dekret kutnohorský), spor o odpustky jej však králi odcizil a věrná mu zůstala jen královna a nižší šlechta.

Hus však dále kázal v Betlémské kapli "radostnou zvěst" dvojzrozenců o věčném životě v češtině a klíčová teze o tom, že kdo "žije v hříchu", tedy nedodržuje obecně přijímaná pravidla chování, krade, loupí, znásilňuje a zabíjí dvojzrozence, žije v rozporu mezi slovy a činy, pozbývá automaticky všech funkcí ve společnosti, včetně kněžského svěcení a vladařské koruny, padla na úrodnou půdu - vyvolala po jeho upálení koncilem prelátů v Kostnici husitské revoluční hnutí.

"Kdyby papež kázal mně, abych pískal na flétnu, stavěl věže, spravoval nebo tkal šaty a nacpával uzenice, zdaž nemusel by můj rozum soudit, že papež káže hloupě. Proč bych v tom nedal přednost mínění svému před míněním papežovým?" učil Mistr Jan.

Češi se stali nejvzdělanějším národem

A jak upozorňuje pronásledovaný moderní český historik František Šmahel, Hus tím nehájí jen sebe, neboť i jiní dostávají rozkazy a nařízení, jež jsou v rozporu s příkazy "božího zákona". "Proto," říká Hus, "rozkazuje-li představený nebo zakazuje-li něco zle, má ho poddaný sezná-li, že rozkazuje či zakazuje zle, potrestati jako bratra."

Na první pohled je zřejmé, že Hus tu klade výše princip mravní bezúhonnosti lidského myšlení i jednání než slepou poslušnost. Hus tu však v zárodečné formě předjímal společenské a myšlenkové sebeurčení všeho lidu, včetně bezprávných a bezmocných vrstev obyvatelstva.

Češi se tak stali nejvzdělanějším národem a šavlistickými hierarchy žijícími z nevědomosti nevzdělaných, negramotných evropských mas byly onálepkováni za "kacíře" a veškeré křesťanstvo na nás na výzvu papeže posílalo "křížové výpravy", jako na pohany.

Geniální vojevůdce, bratr Jan Žižka, však Čechy před genocidou zachránil a království Zemí koruny české ubránil. To už je však jiný příběh, který dobře ukazuje, že dvojzrozenci rozumu a citu se na obranu důstojnosti a vznešenosti lidství někdy musí chopit zbraní. Jen si připomeňme, že říšské korunovační klenoty byly ukradeny, stejně jako iluminovaná bible Václava IV. i Zlatá bula Karla IV. a nyní jsou ve Vídni.