Vážené kolegyně, vážení kolegové, vážení členové vlády, dovolte mi se vyjádřit, proč nesouhlasíme projednat návrh pandemického zákona v legislativní nouzi.

Na úvod zmíním hlavní důvod, proč se celá vládní pětikoalice, složená z množiny politických subjektů tvořící ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti, čili dvou koalic Spolu a PirSTAN, snaží tento vládní návrh zákona označovaný jako pandemický zákon, narychlo zpracovaný a předložený ministrem zdravotnictví, tak rychle protlačit, aby začal co nejdříve platit. Poslancům byl tento návrh zaslán dne 20. ledna tohoto roku. V návrhu zákona je v části čtvrté pod názvem účinnost v čl. V uvedeno: Tento zákon nabývá účinnosti dnem následujícím po jeho vyhlášení. Vláda tak chce mít k dispozici platný zákon, na jehož základě si bude neomezeně prosazovat svá rozhodnutí. Současně platná právní úprava má pozbýt platnosti uplynutím dne 28. února tohoto roku, a proto se navrhuje, aby tento návrh novely začal platit co nejdříve, a proto stav legislativní nouze. Tato narychlo předložená novela zákona k projednání je pro hnutí SPD zcela nepřijatelná, neboť ve skutečnosti se jen jedná o rozšíření nouzového stavu a z něj vyplývajících opatření, která budou moci nadále realizovat vládní představitelé zastoupení v čele vybraných ministerstev. Konkrétně se jedná o Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice nebo Hygienickou stanici hlavního města Prahy, Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra. Těm budou dány ještě větší kompetence, pomocí kterých bude moci například ministr zdravotnictví omezovat plošně ústavní práva všech občanů, a to jen na základě běžného zákona, aniž by byly splněny podmínky nouzového stavu v České republice. To se nám jeví jako protiústavní a silně to připomíná totalitní manýry.

Hnutí SPD bylo jediné ze všech poslaneckých klubů zastoupených v minulé Poslanecké sněmovně, které hlasovalo proti přijetí pandemického zákona, jejž v té době prosadila minulá vláda Andreje Babiše z hnutí ANO. Současná vláda pod vedením premiéra Petra Fialy v projednávané novele tzv. pandemického zákona rozsah omezení občanů ještě rozšiřuje, navrhuje jeho prodloužení na neurčito, a navíc například zvýšila sankce pro případ jeho porušení. Důvodů, proč všichni naši poslanci takto navržený tzv. pandemický zákon nepodpoří, natož pak v legislativní nouzi, je celá spousta. Nelíbí se nám například, že zavádí na našem území dlouhodobě, tedy bez jakékoliv revize v čase, stav pandemické pohotovosti na rozdíl od nouzového stavu, který stanovuje povinnost jeho revidování pro jeho výjimečnost každý měsíc v Poslanecké sněmovně. Tím si vrcholní představitelé výše zmíněných subjektů - Ministerstvo zdravotnictví, krajské hygienické stanice nebo Hygienická stanice hlavního města Prahy, Ministerstvo obrany nebo Ministerstvo vnitra - mohou do praxe zavést ironicky řečeno vše, co je napadne. Například stav pandemické pohotovosti, pro který mimochodem nejsou stanoveny žádné podmínky, například počty nemocných či hospitalizovaných by za platnosti daného zákona na našem území trvale byl, i kdyby už de facto nebyl. Proto nechceme připustit, aby byl přijat jakýkoliv nouzový stav bez určených podmínek, bez revize v určitých časových úsecích a už vůbec ne přímo zákonem. Ten by měl stanovovat jen podmínky, za kterých je možné jej vyhlásit.

Za zamyšlení stojí i ten fakt, že v České republice máme mnoho nefunkčních zákonů, které pouze přináší rozporné právní výklady a nejednotnost v jejich určení. Nově navrhovaný pandemický zákon se zařadí mezi ty, které vnáší do dané oblasti, kterou upravuje, takový chaos, že s jeho pochopením a především aplikací mají problém i zkušení právníci. Dlouhodobě prosazujeme, že danou oblast má upravovat stále platný zákon č. 258/ 2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a ne právní norma, která se jednou aplikuje přímo, jindy se na zákon o veřejném zdraví odkazuje a k tomu ještě mění mnoho dalších zákonných norem, předpisů A vyhlášek.

To vše je zneužitelné vůči lidem, protože zákony a všechny právní kroky na jejich základě mají být především srozumitelné, jasné a určité. Řada lidí tak ztrácí víru v náš právní stát, a vlastně někdy i nevědomě se dopouští porušování zákona. Lidem musí být každý krok zasahující do omezování jejich základních práv, řádně vysvětlen, a vždy musí být v souladu s ústavním pořádkem, především ústavním zákonem číslo 1/1993 Sb., Ústava ČR, ve znění pozdějších předpisů, a dále pak usnesení číslo 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky ve znění pozdějších předpisů. Nesmí tak být v tomto ohledu zjištěn žádný rozpor.

Vymezením nově upravovaných mimořádných opatření nesmí dojít k rasantnímu plošnému omezení základních lidských práv a svobod ve smyslu úplného zákazu provozování nebo výkonu vybraných činností, k čemuž by však s ohledem na judikaturu správních soudů mělo obecně docházet, zejména v době nouzového stavu, vyhlášeného postupem podle ústavního zákona číslo 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky.