Ba co více, zatím se o tom ani nezačalo mluvit. Náhlá pasivita se dá jednoduše vysvětlit. Jde tady trochu o vypuštění si vlastního rybníka, jelikož ročně putuje ze státního rozpočtu stranám miliarda korun. To je částka, kterou si lze jen těžko představit a každá ze stran si chce z tohoto koláče uzobnout vždy svůj díl, aby si udržely své pozice na politické scéně. Co je ale v tomto nebetyčném rozhazování peněz nás daňových poplatníků pro partaje nejdůležitejší? Na tuto otázku je snadná odpověď. Jedná se o to, že jsou na ten přísun nemalých finančních prostředků všichni zvyklí a závisí na něm jejich politická a z toho pak samozřejmě pramenící i ekonomická budoucnost všech politiků.

Pokud již existuje financování politického partajování, mělo by mít jasná a transparentní pravidla, která by byla pro každou stranu stejná. Je třeba, aby vznikl úřad pro dohled nad financováním politických stran, jelikož potřebujeme přísný dohled, který bude strany průběžně sledovat a může sankcionovat jejich případné prohřešky. Z minulosti totiž víme, že ne veškeré financování stran bylo v pořádku. Měli bychom si vzít vzor ze zahraničí, kde je sice takových modelů více, ale všude je nezávislý kontrolor, který hlídá pravidla.

Další věcí, která je s tímto spojena a měla by být zavedena je finanční zastropování volební kampaně, aby měli všichni stejné šance a nestal se z každých voleb jen souboj nejbohatších finančních uskupení. Ve volbách by vždy mělo jít pouze o program, myšlenku a řešení palčivých otázek, které nás trápí a to jak celorepublikově, tak také na krajské a komunální úrovni.

No počkejme si, s čím nás vládní koalice v budoucnu překvapí. Nerad bych se mýlil, ale po zkušenostech se služebním zákonem mám takové tušení, že takový zákon buď vůbec předložen nebude, jelikož ho Evropská unie nevyžaduje a nespojuje ho s evropskými dotacemi anebo, že to bude opět takový paskvil, jako je současná domluva koalice s modrým ptákem a nula devítkou na podobě služebního zákona.