Hnutí STAN upozorňuje na čtyři nejdůležitější výzvy, jichž se musí nová ministryně zhostit. Uplynulé čtyři roky vlády B. Sobotky byly v sociální oblasti jednoznačně promarněným obdobím, které nezbytné reformy nepřineslo.

Důchodová reforma

Z výhledu demografického a socioekonomického vývoje jednoznačně vyplývá, že pro následujících 30 let dojde ke stagnaci podílu mladé generace, oslabí se podíl obyvatel v produktivním věku a významně naroste počet obyvatel ve věku nad 65 let. Do 30 let budeme postrádat na 600 tisíc práce schopných obyvatel naší země. Proto absence důchodové reformy přímo ohrožuje naši budoucnost, a především mladou a střední generaci. Dlouholeté neřešení těchto problémů ukazuje, že již dnes se zdá být pozdě. Pro stabilní důchodový systém je klíčové nalézt shodu napříč politickým spektrem. Nová ministryně by proto měla iniciovat vznik politické a odborné skupiny, která by s jasně vymezeným časovým mandátem navrhla základní rámec reformy.

Zkvalitnění péče o seniory

Namísto financování velkých domovů pro seniory by ministerstvo mělo investovat do výstavby či adaptace menších rodinných objektů a do asistenčních služeb pro ty seniory, kteří mohou a chtějí zůstat u sebe doma. Je nezbytné vytvořit rezidenční místa pro seniory se zvláštním režimem. Velkou výzvou je zapojení seniorů, tak aby se stali aktivními partnery měst a obcí. Bude potřeba podpořit programy pro cílenou denní aktivitu seniorů, kteří jinak žijí v kruhu své rodiny. Podobná řešení jsou sociálně citlivá a rodinami, ve kterých senioři žijí, žádaná (např. univerzity třetího věku a jiné podobné kurzy a vzdělávací a volnočasové aktivity).

Zefektivnění systému sociálních dávek

Je nepřijatelné, aby sociální pomoc byla považována za životní styl. Základem je zvýšit časově omezené dávky opravdu potřebným, a naopak odebrat je těm, kteří je nepotřebují. Systém je možné zefektivnit, pokud se přiblíží k lidem - obce či městské části by měly získat více kompetencí při rozhodování o přiznání sociálních dávek. Obce mají mnohem větší povědomí o problémech svých občanů, a jsou tedy kompetentnější než stát při posuzování, zda dotyčný člověk či rodina sociální pomoc opravdu potřebují. S daným přímo souvisí i rozhodování o potřebě sociálních bytů v samotných lokalitách.

Řešení sociálně vyloučených lokalit

V posledních letech se mnohem rychleji prohlubují sociální rozdíly mezi kraji i oblastmi v rámci krajů. Ministerstvo práce a sociálních věcí by mělo na tento fakt reagovat a pokusit se vytvořit ve spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj a krajskými samosprávami koncept, který zabrání dalšímu prohlubování.