Konečně, po dlouhých týdnech, budou moci čerpat jak podporu na udržení pracovních míst svých zaměstnanců, tak  i kompenzační finanční příspěvek pro sebe či pro své rodiny.

Dnes totiž bylo na programu Poslanecké sněmovny projednávání změny  zákona o kompenzačním bonusu pro podnikatele.

Tato změna spočívala v úpravě nesmyslného a rigidního pravidla, podle něhož nárok na kompenzační bonus osobě samostatně výdělečně činné nevzniká tehdy, jestliže čerpala i jinou podporu související
se zmírňováním následků současné epidemie koronaviru.

Mimochodem – jednalo se o návrh naprosto shodný s tím, jaký jsem formou novely zákona podala za hnutí SPD již 18. listopadu. Když předtím vládní poslanci zablokovali možnost této změny, na jejíž potřebu jsme v SPD opakovaně upozorňovali a volali na poplach, při řádném projednávání tohoto zákona ve Sněmovně. Také jsem v této záležitosti okamžitě interpelovala předkladatelku zákona, ministryni Schillerovou, s žádostí o nápravu neúnosného stavu.

O co se jednalo konkrétně? O neodůvodněnou diskriminaci. O umožnění souběhu čerpání  kompenzačního bonusu pro osoby samostatně výdělečně činné i pro ty živnostníky,  kteří zároveň využívají podporu pro své zaměstnance z programu Antiviru za podzimní bonusová období.

Cílem mé snahy bylo odstranit zjevnou diskriminaci živnostníků v přístupu k finančním kompenzacím v době, kdy museli v souvislosti s nařízeními vlády přerušit podnikání a uzavřít své provozovny.

Diskriminaci obecnou i diskriminaci vůči společníkům malých eseróček, kterým zákon (i jeho aplikační praxe na finančních úřadech) souběh čerpání financí z obou těchto projektů umožňuje.

Což je vůči živnostníkům naprosto nespravedlivé a kruté. Tato nenormální  situace totiž dosud stavěla osoby samostatně výdělečně činné před nezáviděníhodnou volbu, zda propustit zaměstnance, anebo  být osobně, popř. s celou rodinou,  několik týdnů či měsíců (naprosto nezaviněně) bez jakéhokoli příjmu. A směřovat do existenční tísně a dluhové či exekuční spirály.

Těžká chyba a váhání vlády

Toto „antiživnostnické“ ustanovení nemá navíc sebemenší věcné opodstatnění.  V obou případech, u OSVČ i u společníků eseróček, jde totiž v případě programu Antivirus o naprosto shodnou situaci:
o finanční podporu (náhradu mezd) pro ohrožené  zaměstnance, nikoli o vlastní příjem zaměstnavatele – ať už jde o živnostníka nebo společníka společnosti s ručením omezeným.

A vláda dlouho a tvrdošíjně jedné z těchto skupin podnikatelů kompenzační bonus čerpat dovoluje a druhé totéž zakazuje. S jediným  argumentem, že jde přece o rozdíl právních forem (právnické vs. fyzické osoby).

Což je pouze formální a povrchní argumentace (možná by se spíše hodil termín „buzerace“) naprosto se míjející s meritem věci – se skutečností, že faktickým příjemcem finanční podpory z programu Antivirus není ani  v jednom z uvedených případů samotný subjekt kompenzačního bonusu. Ani společník eseróčka, ani osoba samostatně výdělečně činná – jestliže jsou v obou případech zároveň zaměstnavateli.

Naděje umírá poslední

Važme si našich podnikatelů, kteří jsou pověstnou solí země a motorem jejího hospodářství. Važme si jich a chraňme je, zejména v dnešní době a zejména ty z nich, kteří se snaží zachránit pracovní místa svých zaměstnanců, kterým dlouhodobě dávají práci a obživu.

Já i hnutí SPD tak ve své práci dlouhodobě činíme. Veškeré vládní návrhy v tomto ohledu podrobujeme detailní „ostříží“ kontrole a předkládáme na jejich obranu i mnoho návrhů vlastních.

Jako v tomto případě, který bude mít, zdá se, naštěstí pro naše živnostníky, šťastný konec.

Převzato z Profilu.