Vážené dámy, vážení pánové,

nejsilnější strana vládní koalice se stále ještě jmenuje ODS. A i když je dnes ODS vklíněna mezi své progresivnější a asertivnější koaliční partnery, nezaznamenala jsem, že by se ODS už zřekla svých konzervativních a realistických hodnot, se kterými se její zde přítomní poslanci ucházeli o přízeň voličů ve volbách v roce 2021. Jestli dovolíte, paní místopředsedkyně, něco si tady podám, něco důležitého. (Bere si ze své lavice brožuru a u mikrofonu ji ukazuje.) Děkuji za vstřícnost.

To, co držím teď v ruce, je velmi kvalitní, a říkám to bez ironie, velmi kvalitní pracovní materiál z dílny ODS nazvaný: ODS a migrační krize. Usuzuji, že je někdy z roku 2015 nebo 2016. A i když je to už osm nebo devět let, i tehdy Evropská unie a s ní i Česká republika řešily úplně stejný problém jako dnes. Tím problémem byla migrace ze zemí Středního východu a severní Afriky. A nepřekvapivě i tehdy byl zájem nejvlivnějších zemí Evropské unie, shodou okolností zemí migrační krizí zatížených nejvíce, stejný jako dnes, a to odklonit uprchlíky i do zemí, které pro ně tolik atraktivní nejsou, například do České republiky. Jak? No přece prostřednictvím přerozdělovacího mechanismu, který zavede přerozdělení uprchlíků pomocí povinných kvót pro jednotlivé členské státy EU.

Tehdejší ODS nebyla na pochybách, že přijetí tohoto mechanismu by bylo v přímém rozporu se zájmy naší země a jejích občanů. Na čtrnácti stranách této brožury nám proto Petr Fiala a jeho tehdejší kolegové nabízí pádné argumenty, proč Česká republika nikdy nesmí přistoupit na to, co nám silou své diplomacie nutila Angela Merkelová, Jean-Claude Juncker nebo Donald Tusk. A já ty argumenty podepisuji. A myslím, že by je podepsal snad každý konzervativně a realisticky smýšlející Čech.