Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Především mi nejdříve dovolte poděkovat panu premiérovi. Děkuji za jeho vystoupení. Zatím oceňuji to, že kdykoliv jsem požádala na politickém grémiu, tak mi bylo vyhověno a pan premiér vystoupil a informoval nás v rámci nějakých informací, které zřejmě v tuto chvíli má.  Já tomu rozumím, rozumím tomu o to víc, že jsem byla členkou bývalé vlády, která zase bojovala s covidem a vím, jak ta situace byla složitá, jak se měnila každý den, jak byla nepřehledná, jak bylo těžké nastavovat nějaká konkrétní pravidla. Přesto jsme se o to snažili a věřím, že se o to snaží i tato vláda.

Od počátku hnutí ANO podporovalo kroky vlády a podporuje je. Já si myslím, že o tom nikdo v této zemi nepochybuje. Nepochybuje o tom nikdo v tomto sále, co se týče řešení dopadů na Ukrajinu v důsledku války způsobené ruskou agresí a samozřejmě následnou uprchlickou krizí.

Hnutí ANO opakovaně a zejména bych řekla ti, kteří mají obrovskou zkušenost z krizového fungování vlády v minulém období, nabízí pomocnou ruku a nabízí zkušenosti, které máme s celou řadou programů, s celou řadou řešení.

Já děkuji za ty informace. Určitě chápete, že nejsou pro mě vyčerpávající, což teď neberte jako nějakou lacinou kritiku, ale chtěla bych zareagovat na to, co mi chybělo, protože ty informace získáváme od lidí, od občanů. Já mám denně stovky zpráv vystrašených občanů. Myslím si, že je naším úkolem je uklidňovat, a to bez ohledu na to, kde sedíme, ve kterých lavicích v tuto chvíli. Dostávám celou řadu dotazů, jsem v kontaktu s neziskovým sektorem, jsem v kontaktu s dalšími, s municipalitami, to znamená, vím, že je velké množství otázek, na které jsme v tuto chvíli neslyšeli odpovědi. Já se pokusím aspoň část z nich - nebude to taktéž vyčerpávající, protože se to mění v čase každý den - tady nastolit a připomínám, že z veřejného prostoru máme informace /mluvil o tom první vicepremiér ministr vnitra/, že vláda pravděpodobně požádá o prodloužení nouzového stavu, na což jsem už reagovala, uvidíme, až ta žádost doputuje do Poslanecké sněmovny, že my nebudeme politikařit. My tady nebudeme dělat naschvály a nebudeme tady kritizovat vládu, že prodlužuje nouzový stav. Nouzový stav je pouze právní rámec pro řešení krizové situace a v té zcela určitě jsme, tak, jako jsme v ní byli i za naší vlády, ale budeme chtít, a to říkám v tuto chvíli zcela zásadně, budeme chtít slyšet kompletní krizový plán a vlastně strategii vlády pro řešení nastalé krize, a to nejen krátkodobou, ale i dlouhodobou, abychom se skutečně mohli kompetentně a zodpovědně rozhodnout. Říkám otevřeně, budeme otevření, budeme otevření podpoře tohoto prodloužení, pokud ty informace dostaneme.

Dovolte mi dotknout se některých oblastí, o kterých tady pan premiér hovořil a některých, o kterých nehovořil. Možná to bude podnět pro to, co budeme chtít slyšet, až se budeme bavit o nouzovém stavu a určitě budeme neustále připomínat, že je nutné tyto věci řešit.

Znova opakuji, nechceme vykopávat příkopy mezi uprchlíky, mezi lidmi, kteří utekli z rozbombardovaných měst, kteří si mnohdy zachránili holé životy, jsou to ženy, jsou to děti, staří občané, a mezi našimi občany, a nepodporujeme žádné tyto tendence. A věřte, že dostávám v tomto směru velké množství zpráv od občanů. Nepodporujeme a nechceme tady tyto příkopy vykopat a vytvářet tady nějakou nenávist.

Ale na druhé straně, když se podíváte na sociologické průzkumy, například Daniel Prokop, čtu různé takovéto odborné studie a sami jsme to v té vládě zažili, tak po takové té prvotní euforii, která byla například spojena s první vlnou covidu, kdy lidé nám neskutečně pomáhali, šili roušky a podobně, tak přichází taková ta fáze, jak říkají odborníci, vystřízlivění, a začnou se naopak lidi prostě dostávat do mnohem horší situace. Dneska patří poděkovat skutečně, to tady bylo správně řečeno panem premiérem, poděkovat všem, ale nečekejme, že to bude mít takovýto trvalý efekt. Opravdu vím, o čem mluvím.

Pan premiér hovořil o několika oblastech, já navážu. Zaměstnávání nebo snaha o akceptaci nebo adaptaci těch lidí do našeho pracovního procesu. Samozřejmě ještě předtím, než se mohou zaměstnat a získají všechna povolení, tak tu nejprve musí někde bydlet. Je dobře, že vláda hovoří o příspěvku na bydlení, ale podle mě to není řešení. První věc, které jsem nerozuměla - a zase - nabízeli jsme, podívejte se na covid ubytování, my jsme si ho nevymysleli v těch kancelářích ministerských, my jsme komunikovali se svazy, s komorami, pan Stárek, pan Civeg (?) a další, mohla bych je jmenovat. Klára Dostálová tady teď není, dospěli jsme prostě k tomu, že jsme dali určitému typu ubytovny - takové ty laciné - třeba stokorunu a dali jsme pak až třeba 330 korun, tuším, na den, ale bylo to v době, kdy ta zařízení byla zavřená, nemuselo se tolik topit, nemusel se tam poskytovat servis. Čili stejná částka na ubytovací zařízení pro mě nedává absolutně žádný smysl. A je to demotivující. A vláda přijde o celou řadu kapacit, které by mohla využít a které jí budou chybět.

Co se týče toho sociálního příspěvku, který má pomoci domácnostem, aby si vzaly Ukrajince. Já to vnímám a tady souhlasím, že to není jakási motivace si přivydělat - a lidé mi to často píší - my bychom si Ukrajince vzali, ale bojíme se, že neutáhneme energie, potřebujeme, aby ten příspěvek byl vyšší. Ale zase vnímejte to tak, že i tím příspěvkem, který rozhodně my podpoříme, aby vyšší byl, tak to také není trvalé řešení. Jak dlouho tam ti lidé budou bydlet? Měsíc - dva - tři - čtyři - pět - šest? Umíte si to představit? Vžijte se do toho. Začne prostě ponorka, začnou problémy, budou chtít vidět ti lidé, že je tam nějaký výhled, že budou bydlet někde stabilně, že toto je jakési nouzové řešení. A pak čest těm lidem, kteří do toho jdou - a mám je mezi svými kolegy a nesmírně si jich za to vážím.

Problematika zaměstnávání. Máme zjištěnou skutečnou profesní strukturu uprchlíků? Jejich ochotu, možnost - teď nemyslím, že by nechtěli pracovat, ale třeba ani nemohou, protože jsou to třeba starobní důchodci nebo jsou nějakým způsobem znevýhodněni? Máme, jakým způsobem urychlíme proces jejich vzdělávání a jejich uznání toho vzdělání? Viděla jsem pořady - a pan ministr určitě také - sem přichází zubaři, kvalifikovaní lékaři a nemohou dělat. A vláda říká - tak ať jdou dělat někde třeba do dětských skupin. Vždyť to je hrozná škoda. Víte, jak dlouho se čeká na zubaře? Lidé mi píší, jak dlouho čekají na zubaře, jak dlouho čekají na nějaké speciální vyšetření. A sem přichází - a dneska je tady kolem 300 tisíc lidí. A mezi nimi jsou i kvalifikovaní odborníci. Já si vzpomínám, že když jsme řešili tehdy problematiku např. ukrajinských lékařů, zjistili jsme, když jsme byli ve vládě, že to, co celý rok náš medik v posledním ročníku dělal státní závěrečné zkoušky, tak oni museli zvládnout za jeden den. Narovnávalo se to. Čili to je přece škoda nechat je dělat v dětských skupinách, když jsou to zubaři. Rozumím tomu, že je to problematické, že jsou tam určité podmínky, ale je potřeba to urychlit a skutečně to jejich vzdělání prověřit a pracovat na tom. To by přece hrozně moc teď pro nás mohlo být i výhodné. Přijme se Kurzarbeit, ptám se? Je už notifikován? Protože jsou země, které k němu přistupují. No a o podpoře dalšího vzdělávání, o tom tady pan premiér hovořil.

Oblast sociálních dávek. Podpořili jsme Lex Ukrajina, hnutí ANO, určitě jste to zaznamenali, a podpoříme další věci, se kterými přijdete. Rozumíme tomu, že ty lidi tady nemůžeme nechat bez pomoci. Ale viděli jste - zase čerpám z veřejných prostředků - situaci na úřadech práce? Jaké tam jsou fronty? Jak tam ti lidé, ti úředníci - a to teď pomíjím velmi ze zdvořilosti fakt, že jejich reálná mzda poklesne o 8 %, jak se vyjádřil v neděli v Otázkách Václava Moravce pan guvernér Rusnok, protože samozřejmě jejich nárůst je nula a reálná mzda poklesne o 8 %, takže to prostě můžeme být rádi. Stejně tak ti policisté, hasiči, i tihle všichni, kterým pan premiér před chvíli děkoval. Tak můžeme děkovat Pánu Bohu - a já jsem z veřejného sektoru a vím, že to tak je, že jsou to srdcaři a prostě budou to dělat, ať je situace, jaká je. Díky Bohu za ně. Ale řešení by to chtělo. Připustil tady pan ministr práce a sociálních věcí, tuším, před čtrnácti dny, že bude potřeba tam dát nějaké odměny, to znamená, že už nám chybí těch 9 miliard, neříkám celých, aspoň část, o kterých se v rozpočtu škrtly mzdy. Říkal, že tam bude potřebovat navýšit počty úředníků. Stejně tak mluvil, tuším, pan ministr vnitra, že bude potřebovat. Já tomu všemu rozumím. A říkám, že my se budeme chovat korektně. Nebudeme tady kopat za každou cenu do vlády, protože se ocitla v této krizi. Chceme se chovat jinak.

Zdravotnictví. Nejsem na to odborník, omlouvám se, ale lidi mi píší zděšeně, jak to bude - říkal pan premiér - děti musí být naočkované. U nás děti, když nemají povinné očkování, dívám se na naše lékaře, jestli mi to potvrdí, tak se nedostanou do školky. Je to tak? Nepřijímají do školky, pokud neprojdou procesem povinného očkování. Nevím, jaká je úroveň proočkovanosti - a teď se nebavím o covidu, myslím takové to povinné očkování dětí - jaká je úroveň na Ukrajině. Z veřejných zdrojů, když jsem to studovala, tak není na takové úrovni jako u nás, kdy se podařilo vlastně za desetiletí u nás vymýtit různé choroby. A když se zavede ta proočkovanost, já tomu rozumím - a teď promiňte, pane ministře, i ostatní lékaři, nejsem na to znalec, to přece nejde udělat za šest měsíců - jenom usuzuju prostě jako matka, babička - to, co se očkuje od narození po kolik let, tak přece neuděláte za měsíc, za dva, za tři. Takže jak toto všechno se bude řešit? Samozřejmě integrace těch dětí, jestli půjdou do škol. Slyšela jsem pořad Kontinuál České televize, v sobotu nebo v neděli jsem to poslouchala, to je jedno, slyšela jsem, jak ředitelé škol říkají - my jsme připraveni přijmout ty děti, ale ne na úkor těchto dětí, můžeme dvě, tři, čtyři, pět, deset... Takže budou speciální třídy? Odkdy to bude? Budou tam učitelé ukrajinští, kteří také samozřejmě jsou mezi uprchlíky? To jsou otázky, na které budeme chtít znát odpovědi. Já rozumím, že to není jednoduché, a věřte, že si mohu dovolit takto mluvit, protože jsem ty krize zažila. Ale pojďme prostě spolupracovat. My jsme připraveni spolupracovat, jsme připraveni podat pomocnou ruku, máme v našich řadách expertů velké množství.