Ve středu jsem zde hodně mluvila o posedlosti Pirátů, o obsesi předsedy čtyřčlenného poslaneckého klubu Pirátů Jakuba Michálka, který s fotkou Andreje Babiše snad i usíná, a taky o tom, jak mu celá koalice zdatně sekunduje, přestože si moc dobře musíte být vědomi, že to, co se zde odehrává, překračuje vše, na co tato sněmovna byla posledních 33 let zvyklá. Chci, aby to zaznělo jasně. Pan poslanec Jakub Michálek je nebezpečný. (Potlesk poslanců z levé strany sálu.) Je nebezpečný pro budoucnost nás všech a naší demokracie. Ale zodpovědni jste hlavně vy ostatní, vy jste prostě dali Pirátům hračku, aby vás nerušili a nedělali ve vládě moc velký nepořádek. (Opět slabší potlesk.)

Ale jaké škody tu mezitím napáchají, to už vás nezajímá? Je to pro vás vlastně win-win. Zatímco si Piráti hrají a léčí si mindráky, tak si možná ani nevšimli čísla 290 miliard korun. Právě takový je totiž výsledek hospodaření státního rozpočtu v těchto dnech. Haló, kolegové z Pirátské strany, prostřednictvím předsedajícího, víte o tom? Zatímco z letošního kalendáře ještě nebyla ukrojena ani polovina, deficit státního rozpočtu pod vaší vládou už dosáhl celého svého celoročního stropu. Je to nejhorší výsledek hospodaření v dějinách České republiky a je to zároveň největší selhání fiskální politiky, jaké si kdokoliv z nás může pamatovat. To vás opravdu netrápí?

Ono se ale nejedná o selhání nějak překvapivé, ale o logické vyústění série kritických chyb, kterých se za posledních zhruba 12 měsíců dopouští ministr financí Zbyněk Stanjura, notně podporovaný předsedou vlády Petrem Fialou. K tomu ale mlčíte. Stalo se přitom to, před čím my jako opozice, stejně jako nespočet ekonomů, včetně těch v Národní rozpočtové radě, varovaly: Rozpočtové kamufláže, pokřivené odhady, triky a podvody spustily dominový efekt, jehož výsledkem je současná rozpočtová agónie, kterou si pomalu, ale jistě začíná uvědomovat jeden z ministrů po druhém. Jen o Pirátech není ani vidu, ani slechu. Stát, který v necelé polovině roku, aniž by došlo k mimořádným a nečekaným krizovým situacím, beznadějně překračuje své celoroční rozpočtové saldo, je státem paralyzovaným. Od vás ale stále slyšíme jen Babiš, Babiš, Babiš.

Když jsem na celou tou absurdní situací, kdy tu za této ekonomické situace schvalujeme protiústavní přílepek protiústavním způsobem a za přihlížení všech těch, kteří si ještě před pár lety hráli na poslední ochránce demokracie, a kteří měli tu drzost nazývat se demokratickou koalicí, napadla mě taková analogická situace, ke které, doufám, nikdy nedojde. Podtrhuji, doufám, že k ní nikdy nedojde. Já opravdu doufám, že tu někdy v budoucnu nebude většina, která si prosadí, že poslancem se může stát pouze člověk, který má ve svém oboru již něco profesně za sebou, že musí mít nějakou viditelnou profesní stopu, že musí prokázat nějaký stupeň odbornosti, že ta většina nebude chtít vytvořit Sněmovnu složenou pouze z expertů. Diskvalifikovala by totiž část veřejnosti, zejména mladých lidí, a to je nepřípustné. Určitě by tu s námi neseděl kolega Jakub Michálek. Ale já říkám, že to by bylo pro mě naprosto nepřijatelné a vystupovala bych zde stejně, úplně stejně, jako vystupuji nyní, když tu řešíme principiálně stejný, i když zrcadlově obrácený návrh.

Základní princip naší demokracie totiž je, že pasivní volební právo má každý občan, který dovrší 21 let věku. Tečka. A ten, kdo rozhoduje, zda se někdo má stát poslancem parlamentu, zda získá důvěru občanů, to jsou právě ti lidé, ti občané, kteří nás volí. To nejsme my, poslanci, pane Michálku, prostřednictvím paní předsedající. Takhle jednoduše to celé funguje. Jakoukoliv podmínku k tomu přidáte, tak prostě ten princip nabouráváte a ohýbáte. Opravdu se neschovávejte za to, že tu bojujete za právní stát. Tenhle výmysl vám procházel třeba v opozici. Bojujete třeba za to, aby se tu zase vinou vaší vlády nerozjížděly daňové podvody, jak je tomu za vlád ODS zvykem?

Možná jste zaznamenali. Minulý týden přijela osobně do České republiky šéfka úřadu evropského veřejného žalobce Laura Codru?a Kövesi, aby apelovala na českou vládu ve věci klesajícího počtu odhalených případů krácení daní, klesající objasněnosti případů a narůstajících podvodů s DPH. Podle šéfky eurožalobců se totiž do České republiky znovu začínají sbíhat nitky mezinárodních daňových mafií, a naše země se po letech zase stává enklávou takzvaných chybějících obchodníků neboli falešných společností, vytvářených za účelem páchání podvodů s DPH. Přesně těch podvodů, které se nám kolem roku 2018 a 2019 podařilo důsledně realizovanou sérií opatření prakticky úplně eliminovat. Ano, je to tak; téměř úplně eliminovat.

Připomenu v této souvislosti, že Nejvyšší státní zastupitelství ve své výroční zprávě za rok 2018 vyzdvihlo činnost daňové kobry a také efektivnější kontrolní činnost finanční správy díky opatřením, jako je kontrolní hlášení nebo elektronická evidence tržeb. Národní centrála proti organizovanému zločinu zase ve stejném roce podle své výroční zprávy zaznamenala odklon od trestné činnosti v oblasti DPH, vystavování fiktivních faktur či podílení se na karuselových podvodech, a to rovněž z důvodu zúžení prostoru k páchání této kriminality díky zvýšeným kontrolám finančních úřadů nebo zavedení kontrolních hlášení. Nejvyšší kontrolní úřad potom ve své zprávě o daních v České republice v letech 2014 až 2017 zase poukázal na úspěšné naplňování boje proti daňovým únikům i lepšící se výběr daní. Také podle centra ekonomických a tržních analýz se v České republice za vlády ANO zmenšila stínová ekonomika, na čemž mělo podle instituce zásluhu například EET, ale také potírání černého trhu s lihovinami nebo úspěchy daňové kobry v boji proti daňovým podvodům. Ano, té daňové kobry, o které jsme už 500 dní neslyšeli ani píp.

Jistě pochopíte, že renezance šedé ekonomiky a daňové kriminality, kterou přímo způsobil ministr financí Zbyněk Stanjura důsledně uplatňující pokřivenou filosofii ODS, že řádný výběr daní rovná se šikana podnikatelů, je pro mě neskutečně deprimující fenomén. Jako člověk, který se ve finanční správě pohyboval skoro celý svůj profesní život, velmi dobře rozumím beznaději berních úředníků, které postupně zase začínají přetlačovat šíbři, šizuňkové a organizovaní zločinci a mafiáni. A na to, milá pirátská strano, úplně kašlete. Ne, vy na to nekašlete, vy se na tom přímo podílíte.

Naposledy bych z tohoto místa chtěla apelovat na tu rozumnější část koalice - nenechte se vodit Piráty a nenechte je zde vytvářet ty nebezpečné precedenty, které se kdykoli mohou obrátit proti komukoli. Odmítněte totalitní praktiky pana kolegy Michálka. Oni vám z té koalice stejně neutečou. Nemohou, potřebují ta svá místa. Věřím ale, že pokud vy ruku zvednete, tak alespoň Senát nepodlehne tomuto politickému aktivismu a že se zachová jako ta pojistka, kterou by měl být. Pokud to ale doputuje až k prezidentu Pavlovi, věřím, že podruhé už zjevnou protiústavnost neposvětí. Pokud však selžou všechny tyto pojistky, hnutí ANO se obrátí na Ústavní soud. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk vlevo.)