Ve středu jsem zde hodně mluvila o posedlosti Pirátů, o obsesi předsedy čtyřčlenného poslaneckého klubu Pirátů Jakuba Michálka, který s fotkou Andreje Babiše snad i usíná, a taky o tom, jak mu celá koalice zdatně sekunduje, přestože si moc dobře musíte být vědomi, že to, co se zde odehrává, překračuje vše, na co tato sněmovna byla posledních 33 let zvyklá. Chci, aby to zaznělo jasně. Pan poslanec Jakub Michálek je nebezpečný. (Potlesk poslanců z levé strany sálu.) Je nebezpečný pro budoucnost nás všech a naší demokracie. Ale zodpovědni jste hlavně vy ostatní, vy jste prostě dali Pirátům hračku, aby vás nerušili a nedělali ve vládě moc velký nepořádek. (Opět slabší potlesk.)

Ale jaké škody tu mezitím napáchají, to už vás nezajímá? Je to pro vás vlastně win-win. Zatímco si Piráti hrají a léčí si mindráky, tak si možná ani nevšimli čísla 290 miliard korun. Právě takový je totiž výsledek hospodaření státního rozpočtu v těchto dnech. Haló, kolegové z Pirátské strany, prostřednictvím předsedajícího, víte o tom? Zatímco z letošního kalendáře ještě nebyla ukrojena ani polovina, deficit státního rozpočtu pod vaší vládou už dosáhl celého svého celoročního stropu. Je to nejhorší výsledek hospodaření v dějinách České republiky a je to zároveň největší selhání fiskální politiky, jaké si kdokoliv z nás může pamatovat. To vás opravdu netrápí?

Ono se ale nejedná o selhání nějak překvapivé, ale o logické vyústění série kritických chyb, kterých se za posledních zhruba 12 měsíců dopouští ministr financí Zbyněk Stanjura, notně podporovaný předsedou vlády Petrem Fialou. K tomu ale mlčíte. Stalo se přitom to, před čím my jako opozice, stejně jako nespočet ekonomů, včetně těch v Národní rozpočtové radě, varovaly: Rozpočtové kamufláže, pokřivené odhady, triky a podvody spustily dominový efekt, jehož výsledkem je současná rozpočtová agónie, kterou si pomalu, ale jistě začíná uvědomovat jeden z ministrů po druhém. Jen o Pirátech není ani vidu, ani slechu. Stát, který v necelé polovině roku, aniž by došlo k mimořádným a nečekaným krizovým situacím, beznadějně překračuje své celoroční rozpočtové saldo, je státem paralyzovaným. Od vás ale stále slyšíme jen Babiš, Babiš, Babiš.

Když jsem na celou tou absurdní situací, kdy tu za této ekonomické situace schvalujeme protiústavní přílepek protiústavním způsobem a za přihlížení všech těch, kteří si ještě před pár lety hráli na poslední ochránce demokracie, a kteří měli tu drzost nazývat se demokratickou koalicí, napadla mě taková analogická situace, ke které, doufám, nikdy nedojde. Podtrhuji, doufám, že k ní nikdy nedojde. Já opravdu doufám, že tu někdy v budoucnu nebude většina, která si prosadí, že poslancem se může stát pouze člověk, který má ve svém oboru již něco profesně za sebou, že musí mít nějakou viditelnou profesní stopu, že musí prokázat nějaký stupeň odbornosti, že ta většina nebude chtít vytvořit Sněmovnu složenou pouze z expertů. Diskvalifikovala by totiž část veřejnosti, zejména mladých lidí, a to je nepřípustné. Určitě by tu s námi neseděl kolega Jakub Michálek. Ale já říkám, že to by bylo pro mě naprosto nepřijatelné a vystupovala bych zde stejně, úplně stejně, jako vystupuji nyní, když tu řešíme principiálně stejný, i když zrcadlově obrácený návrh.