Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Pane ministře, dámy a pánové, na den přesně po třech měsících se tu setkáváme na mimořádné schůzi, kde máme řešit problémy hnutí STAN. Sedmého dubna to bylo politické podnikání Stanislava Polčáka. Určitě si na tu kauzu vzpomenete. Stanislav Polčák slíbil starostům obcí, kterých se dotkly výbuchy ve Vrběticích, pomoc.  Vystupoval s nimi na tiskových konferencích jako europoslanec altruista a když Poslanecká sněmovna lex Vrbětice schválila hlasy poslaneckých klubů napříč celým spektrem v minulém volebním období, neváhal si říct o milionové odměny. Překvapení to bylo jak pro starosty obcí, tak vlastně pro všechny, protože Stanislav Polčák po celou dobu vystupoval jako europoslanec a politik, který hájí zájmy lidí, tak jako to dělají mnozí z nás. Nevystupoval jako lobbista. A přesto si pak třeba do vykázané činnosti napsal i schůzky s dalšími poslanci.

Když se vrátíme o další tři měsíce zpět, měli jsme jinou mimořádnou schůzi. A opět to bylo ke kauze hnutí STAN. Bylo to 13. ledna a řešili jsme financování hnutí STAN a zahraniční dary od kyperských firem s nejasnými vlastnickými strukturami, na což dříve upozornily Seznam Zprávy. Výsledek byl v obou případech stejný. Přestože se jednalo o závažná podezření, jednodušší pro vás bylo zamést celou věc pod koberec, nepřipustit diskusi a raději jste svými koaličními hlasy neschválili program.

Určitě nás nikdo nemůže napadnout z toho, že bychom se chytali jakéhokoliv stébla, že bychom využívali jakékoliv příležitosti, jak hnutí STAN za něco tepat. Naopak, když se zpětně ohlédnu, tak těch kauz bylo za toho půl roku mnohem víc. Celé to začalo nejasným a neobjasněným původem peněz kandidáta na ministra průmyslu. Měli jsme tu cestu předsedy poslaneckého klubu do Spojených států, o které sice věděl před volbami, ale jaksi o ní zapomněl říct voličům. Také tu byla zapomenutá firma tehdy ještě ministra Gazdíka nebo prazvláštní konec policejního prezidenta. Většinou tyto kauzy měly něco společného. Nejprve se vedení hnutí STAN tvářilo, že se o nic nejedná, celou věc bagatelizovalo a až po následném mediálním tlaku začalo celou věc řešit. Nikdo by se opozici nemohl divit, pokud by svolala mimořádnou schůzi ke každé z těchto zmíněných kauz. Hnutí ANO zde ale nechce sehrávat nějaké divadlo. Naším cílem je ty věci řešit, pokud se k tomu nemá sama vládní koalice.

Dnes tu máme zatím nejzávažnější problém, který, jak se navíc ukázalo, se netýká jen hnutí STAN, ale je to vážný problém hned dvou vládních stran. Možná dokonce tří, pokud vezmu v potaz jasnou politickou odpovědnost pirátského primátora Hřiba, za jehož vedení byl v Praze pravděpodobně rozkrádán Dopravní podnik a jehož náměstka mu policie odvedla v poutech. To se ale bavíme o té politické odpovědnosti. Pak tu máme tu přímou a ta zcela jednoznačně padá na hnutí STAN. Předseda pražské organizace skončil ve vazbě a to, co zaznívalo v médiích, to snad ani nechci zmiňovat, ale mohu konstatovat, že s hnutím STAN přišlo do vrcholné politiky to, co zde snad nebylo ani v nejtemnějších devadesátých letech - styky s mafiány, organizované rozkrádačky, drogy a další šílené věci. Ukázalo se ale, že kromě hnutí STAN, které asi nikoho účastí v té kauze už nepřekvapilo, tak je také přímo zapletena TOP 09. Člen TOP 09, volební manažer a pravá ruka bývalého předsedy TOP 09, europoslance a pražského zastupitele Jiřího Pospíšila, Jiří Fremr měl být údajně členem té organizované zločinecké skupiny. Tím to máme kompletní. Jak koalice PirSTAN, tak koalice SPOLU jsou do té kauzy přímo zapleteny.

Já tu nechci tu kauzu ale do detailů rozpitvávat, dost jsme si toho mohli přečíst v médiích a také si myslím, že by orgány činné v trestním řízení měly mít klid na práci. Spíše chci hovořit o politické rovině tohoto korupčního skandálu, protože celá ta věc otřásá v důvěru v politiky obecně. Chci hovořit o roli ministra vnitra a přístupu premiéra, který se celou věc snaží elegantně promlčet.

My jsme jako hnutí ANO už opakovaně vyzvali jak pana premiéra, tak přímo ministra vnitra Víta Rakušana, aby došlo ke změnám ve vládě. Pokud nemají existovat žádné pochybnosti, tak nemůže být nikdo z hnutí STAN v čele ministerstva vnitra. Hnutí STAN je zatíženo tolika kauzami, které policie nějakým způsobem vyšetřuje a prověřuje, že jednoduše neexistuje varianta, aby Vít Rakušanovi co by předseda hnutí STAN ministrem vnitra zůstal. To je naprosto kolosální střet zájmů. Můžeme slyšet od pana ministra tisíckrát, že se žádného ovlivňování nedopouští, že když přece zásah proběhl, tak je to nejlepší důkaz o nezávislosti policie. Ale tak to přece není. Ten zásah byl jen začátkem celého příběhu a všichni víme, jaké kroky tomu předcházely. Ještě nebyl ministr vnitra ani ministrem a už po schůzce s ním končí policejní prezident. Pak tu máme plány na reorganizaci policie, jinými slovy i kdyby byly ty nejlepší úmysly ministra vnitra, vždy budou kolem ohromné pochybnosti nejen opozice, ale i veřejnosti. Zase bude podrývána důvěra lidí v politiku.

A já se zejména v kontextu toho, co jsem teď řekla, velmi divím předsedovi vlády Petru Fialovi. Zejména v této rozkolísané době, kdy se na naše občany valí jedna krize za druhou, by mělo být hlavně v jeho zájmu, aby důvěru občanů nesnižovalo i to, že v čele rezortu, pod který spadá policie, je zástupce strany, notabene její předseda, jejíž čelní představitelé byli ve styku s mafiány, jezdili s nimi na dovolené a další jsou vyšetřováni.

Obzvláště to platí, když, jak správně upozornil můj kolega a předseda ústavněprávního výboru Radek Vondráček, se může celá věc týkat i hnutí STAN coby právnické osoby. To je rovina, o které se zatím příliš nemluví, ale kterou také není možné přehlížet a tvářit se, že neexistuje. Pokud existovalo podezření, že z peněz z té trestné činnosti bylo například sponzorováno hnutí STAN, tak se tím policie prostě zabývat musí. Všichni máme na paměti nedávný případ Metrostavu, který byl právě jako právnická osoba pravomocně odsouzen. A pak bychom se dostali do úplně absurdní situace, že ministr vnitra je zároveň hlavou vyšetřovaného subjektu. A že se s financováním má STAN dlouhodobě problémy, to asi není třeba dvakrát rozvádět.

Řešili jsme to, jak na té mimořádné schůzi, kde koalice neschválila program, tak ale na jeden zvláštní případ také minulý týden upozornil Deník N. Bývalý ministr Gazdík opakovaně hovořil o tom, že hnutí STAN dar od Petra Rédla pomohl hnutí STAN vyhrát ve Zlíně volby. Žádný ale takový dar údajně z té doby není nikde evidován. Když pan Gazdík pochopil, že zřejmě opět mluvil víc, než by měl, tak začal odpovědnost přehazovat na europoslance Polčáka, který prý tehdy finance STANu měl na starosti, což je mimochodem velmi příznačné - ani ten to ale nedokázal vysvětlit. Jistě bavíme se o roku 2010, ale já se nutně musím ptát, je to jediný takový případ? Neexistují další podobné sponzorské dary, které vlastně sponzorskými dary ve skutečnosti nejsou? Jak to pak jde dohromady s tím, že ministr vnitra podle slov jeho samotného vyzýval Petra Gazdíka, aby ten šifrovaný telefon, který jen tak mimochodem používali i ti, kteří jsou dnes obvinění z organizované trestné činnosti, prostě vzal a rozšlapal. Není to náhodou ničení potencionálních důkazů? Namísto, aby tohle všechno vzal ministr Rakušan v potaz, ze své pozice rezignoval a ujal se jiného místa ve vládě, tak na své funkci naopak nepochopitelně lpí. A k tomu všemu sdílí zcela nemístná videa ze střechy Ministerstva vnitra, kde de facto vyhrožuje své politické konkurenci.