Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte mi říct pár slov ještě před tím, než se přistoupí k hlasování o programu této schůze. Tato schůze, resp. obě mimořádné schůze, svolané na tento týden, jsou svým způsobem, obsahem vlastně velmi příznačné. Jde totiž o obsah, který se na nich má řešit. Na jedné straně je schůze svolaná vládní koalicí, ta má na pořadu vesměs témata, která neštěpí jen tuto Poslaneckou sněmovnu, ale velmi často i veřejnost. Témata, jejichž prioritu určují spíše osobní a politické zájmy politiků, než potřeby občanů. A pak je tu druhá mimořádná schůze svolaná hnutím ANO, ve které nenajdete politiku, ale návrhy konkrétních řešení, která pomohou lidem v této extrémně náročné době.

Nic neukazuje lépe současnou situaci, než právě tento rozpor. Vládnoucí strany ani po osmi měsících po volbách nepochopily, že dnes mají odpovědnost za všechny obyvatele České republiky a že už nemohou dělat politiku jenom pro někoho. Chápu, že pro vládnoucí politiky jsou témata, která navrhujeme, očividně nudná a nezajímavá. Možná by jim dali dokonce i nálepku zbytečná. Bohužel řadu ministrů, ale i vládních poslanců postihlo to, že nehledí vpravo ani vlevo a běda každému, kdo se pokusí svést je z jejich cesty.

A vzhledem k těmto tzv. klapkám na očích bude možná i pro všechny tady dobré, když vám teď popíšu, co se vlastně kolem nás děje. Lidé se bojí. Mají obavy o budoucnost. A neříká to jeden výzkum, ale hned několik. Obrací se na nás stále více lidí se svými problémy. A co hlavně mají pocit, že jsou hozeni přes palubu a že jejich starosti a problémy tato vláda ignoruje. A já musím říct, že je chápu. Možná ne cíleně, ale opravdu některé vaše kroky a výroky tak skutečně mohou působit. Od výroků sociálních médií až po různé nešťastné výroky koaličních politiků, které vyjadřují pohrdání ostatními a nadřazenost. Ale především neskutečnou aroganci vůči těm, kteří prostě neměli tolik štěstí v životě jako třeba jiní.

Nikdo neříká, že tato situace je jednoduchá. To nikomu ani nevyčítáme, ani vládě. Ale co rozhodně vyčítám, je, že jste přestali s lidmi mluvit. Že nevysvětlujete svoje kroky. Že vás nezajímají problémy ostatních lidí. Nemůžete se pak divit, že může jeden získat snadno dojem, že o nich sice víte, ale odmítáte je řešit. Že prostě jednoduše před nimi utíkáte.

Pokud jde o covid, tváříte se, že covid už není. Pan ministr Válek má tak trochu hlavu v písku a tváří se, že nic jako covid neexistuje. Taktika žádné prudké pohyby a doufat, že se už nic dít nebude, je pěkná, ale chci upozornit, že tuto politiku nelze dělat věčně a nemůže věčně fungovat. A já jsem samozřejmě ráda, že zatím vám vychází a že covid díky přírodě a podnebí zatím nedělá vážnější problémy.