Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Já řeknu, s jakou mluvím znalostí.

Mluvím se znalostí nejen bývalé ministryně, členky vlády, ale dlouholeté úřednice, protože moje předcházející praxe, ať už náměstkyně nebo i předtím na různých postech, tak byla striktně úřednická. Byla to státní služba. Také ale mluvím se znalostí člověka, který sedm let působil v Legislativní radě vlády, v komisi pro finanční právo. A když se dojednával zákon o státní službě, tak jsme mívali průřezové komise, já si tuhle debatu pamatuju přesně. Jestli vrchní ředitelé nebo jestli nechat politické náměstky.

Ta debata tehdy proběhla a skončila tak, jak skončila. Chci říct s tou zkušeností, kterou si nesu, že je potřeba ten zákon změnit. Ten zákon skutečně je problematický. Toto zřejmě určitě není ta nejlepší cesta. Měl projít klasickým připomínkovým řízením.

A já ještě řeknu další svoji zkušenost. Byla jsem taková anomální v naší vládě, a asi i v této, kdyby se to srovnávalo, tak také. Já jsem neměla žádné poradce. Opírala jsem se jenom o úředníky Ministerstva financí. Mohla jsem mít dva takzvané politické náměstky. Jedno místo jsem vůbec neobsadila, pak jsem ho zrušila, a jedno místo jsem obsadila dámou, která odcházela do penze z věkových důvodů, a byla to specialistka na sociální oblast. A já jsem chtěla, aby tam zůstala, pomáhala mi s tou sociální oblastí.

Dneska se mi to velmi hodí v těch různých debatách, které tady vedeme. To znamená, že znám detailně jak zevnitř, tak vlastně trošku z toho vrchu té své praxe to působení. A toto, co navrhujete, to nebude fungovat. Opravdu, jak řekla moje kolegyně Klára Dostálová, ti lidé tam budou nějakým způsobem sedět, budou tvořit jakýsi lépe placený a zajištěný aparát ministra. Rozumím tomu, protože on se tam teď může cítit jako takový (Předsedající: Paní předsedkyně, čas.) trn opuštěný, ale fungovat to nebude.

Děkuji.