Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Pan předkladatel tady není, chtěla jsem ho pozdravit. Milé kolegyně, milí kolegové, po poměrně krátké době tu máme druhý zákon vrácený prezidentem republiky. Dříve jsme byli spíše zvyklí, že se na půdě Poslanecké sněmovny řešily zákony - spíše zákony - vrácené Senátem, který byl pro naši vládu druhou opozicí. Dnes je ale takových vratek naprosté minimum, a to i přesto, že řada zákonů po úpravě doslova volá. 

Asi nikdo si snad nemyslí, že tím důvodem je, že by snad kvalita navrhovaných zákonů se tak zásadně zvýšila. Existuje jednodušší vysvětlení. Je to jednoduše proto, protože většina je teď v obou komorách Parlamentu stejná. A Senát teď logicky hájí politiku svých stran, hájí vládní politiku. Respektuji to, taková byla vůle voličů, ale také v přímém přenosu vidíme, že to nemusí být úplně zdravé. Proto jsem ráda, že v tuto chvíli v tomto případě zafungoval ten druhý pojistný prvek, který nám dává ústava, a to je prezident republiky, který svým vetem upozornil, že novela zákona o státní službě není ničím jiným, než vytvářením nových trafik, pašalíků a teplých míst pro svoje známé. Ale vezmu to popořadě.

Když jste tu minulý pátek rušili zákon o elektronické evidenci tržeb, hovořila jsem o tom, že nás vracíte do devadesátek. Tenkrát zažívala šedá ekonomika zlaté časy a vy jste svým jen a pouze politickým rozhodnutím tuto dobu vrátili. Dobrovolně jste připravili státní rozpočet o každoroční příjem třinácti miliard, ano, opakuji se, ale musíte si na to zvyknout, tohle ode mě uslyšíte při každé příležitosti, jakmile budete tvrdit, že vám chybí dostatečné finance pro české domácnosti nebo firmy. A není to jen názor nás, hnutí ANO, jak se možná i sobě snažíte namlouvat.

Četla jsem komentáře politologů, reakce ekonomů a dokonce nejen ti čeští, ale i zahraniční nad tím kroutí hlavou. Česká republika prostě udělala krok zpět a já jsem si v podstatě jista, že dřív nebo později se k nějakému elektronickému systému, byť ne třeba EET, budeme vracet. V pátek jsem říkala, že nás do devadesátek vracíte zřejmě proto, protože vám tam bylo nejlépe. A víte, co bylo dalším takovým symbolem devadesátých let? Byly to trafiky. Bylo to rozdělování pašalíků známým a lidem spřízněným s tou či onou tradiční politickou stranou, političtí náměstci, kteří se na své posty dostanou jen proto, protože mají tu správnou barvu stranické knížky a po volbách vždy vyklidí šuplíky, sbalí si svou agendu a jdou zase na čekanou. Kontinuita minimální.

To bylo to, co lidem tolik vadilo. To bylo to, kvůli čemu lidé ztratili důvěru v politiku a ano, nebojím se to přiznat, to byl i jeden z důvodů, který zapříčinil to, že dlouholetí voliči vašich stran začali hledat nové politiky, kteří ty poměry změní. Tak a teď v přímém přenosu vidí, že to nebylo dobou, že to bylo lidmi. To myšlení je teď zpět se vším všudy. Já tomu ale jednu stranu rozumím, vím, že politika je zejména uměním kompromisu a dohody, a také vnímám, že pět hladových krků je hodně a je těžké je nakrmit, to vás ale nijak neomlouvá.

Vzpomínám si, jak jste před volbami mluvili o zeštíhlení státu, to byla přece taková vaše mantra. Ale od prvního okamžiku, co jste otevřeli dveře Strakovky, popíráte sami sebe. Rekordní počet ministrů, enormní počet politických náměstků, vytváření digitální agentury, kde pokud bude definitivně schválena, bezesporu brzy uvidíme import pirátských čekatelů, a teď novela služebního zákona.