Radnice poskytla nemalý peníz za produkt resp.službu, jejichž účel a smysl mi z pohledu hospodárného nakládání s finančními prostředky naší městské části připadají velmi sporné. 

Případ č. 1 : V roce 2013 byly zpracovány dvě projektové dokumentacena výměnu oken, opravu fasády a pavlačí v domech Na Slupi 12 a 14. Za každou z nich zaplatila městská část 111 920 Kč. Uplynuly dva roky a bez ohledu na již existující projekt si radnice objednala tzv. „architektonickou studii na rekonstrukci bytových domů Na Slupi 12 a 14“. Za tuto "studii" uhradila MČ Praha 2 částku 722 370 Kč! Ano, hádáte správně, jedná se o již mediálně diskutovaný projekt radní pro sociální oblast Alexandry Udženija (ODS) s krycím názvem „jesle“, který ovšem narazil na odpor tamnějších nájemníků.

Případ č.2  sporného nakládání s veřejnými penězi na radnici Prahy 2 jsem podrobně popsal v příspěvku „Radnice jak vymalovaná“ ze dne 27.4.2016: městská část si najala za 447 700 Kč externí firmu AUSTIS  stavební s.r.o. na „technický dozor“ jiné firmy při malování a výměně koberců v budově úřadu.

Zdálo by se, že na pár jednoduchých dotazů přijde stručná a jasná odpověď. Nikoli na Praze 2.  Na celkem čtrnácti (!) stranách se mi dostalo lekce, jak je třeba formálně postupovat, aby mohla být moje žádost vůbec vzata v potaz. Budiž, postupy by se měly dodržovat, ale v tomto konkrétním případě by stačily tak dvě nebo tři vysvětlující věty, abych pochopil, jakým způsobem je třeba žádost upřesnit. Že by odbor majetku zrovna neměl co na práci?

V onom právním elaborátu však byla přece jen jedna informace velmi zásadního charakteru. Byl jsem totiž postaven před rozhodnutí, jestli budu informace požadovat jako člen zastupitelstva anebo „běžný občan“. Citace:  „Upozorňujeme, že údaje, které lze zastupiteli poskytnout na základě zákona č. 131/2000 Sb., hlavním městě Praze, nemusí být vždy běžně poskytnutelné komukoli podle InfZ. Právo zastupitele na informace může být širší než právo na informace „běžného“ žadatele. Při plnění povinnosti dle § 5 odst. 3 InfZ je povinný subjekt povinen k tomu přihlédnout a podle povahy informace je tedy možné, že informaci nebude možné zveřejnit, příp. bude možné ji zveřejnit pouze částečně…..

Jakže jsem tohle své politicko-občanské dilema vyřešil? Velmi jednoduše. Podal jsem v obou případech dvě zcela totožné žádosti: jako zastupitel a jako běžný občan. No a uvidím, co všechno nesmí spatřit nejen oko „běžného“ žadatele, ale i celé veřejnosti. Tož, vítejte na Praze 2!