Blížící se volby, a tady souhlasím s politology, rozhodnou emoce, které ovlivní nerozhodnuté voliče. Nebudou rozhodovat politické programy či racionální řešení konkrétních problémů. To je první předpoklad budoucí nestability, protože budoucí vláda bude muset řešit konkrétní zadlužení země, vysokou inflaci a výrazné zdražování energií a potravin, budou se muset hledat úspory ve výdajích či další zdroje na straně příjmů. A pak bude mít nutno mít ohled na názory jednotlivých politických stran a uskupení, které vytvoří vládní koalici. Schválně říkám, nikoliv vládu, ale vládní koalici, protože i budoucí vláda může být menšinovou.

Dalším problémem je vlastní výsledek voleb, a to zejména z pohledu jednotlivých politických stran uvnitř předvolebních koalic. Kdo se z nich dostane či nedostane do poslanecké sněmovny, v jakém počtu a zda vůbec vytvoří poslanecké kluby je v rukou těch voličů, kteří použijí preferenční hlasy. Nedělejme si iluze, že Lidovci či STAN tyto preference nevyužijí. Zkušenosti z minulých voleb to pouze potvrzují a je otázkou, zda poté budou koalice postupovat v jednotě. Tak, jak dnes deklarují a jednotliví političtí představitelé se dušují, že voliče nezradí či nezklamou.

A pak je to pan prezident, který již dávno deklaroval, že sestavením vlády pověří předsedu té nejsilnější. Nikoliv tedy lídra nějakého koaličního uskupení. A pokud se podíváme na předvolební průzkumy veřejného mínění, pak ten pověřený bude jednoznačně Andrej Babiš. Pak je otázkou, kolik politických stran či hnutí se vůbec do poslanecké sněmovny dostane, protože nakonec ty nejmenší mohou rozhodnout, zda ANO 2011 vládu sestaví. A prosím nehovořme o většinové vládě, ale o většině v dolní komoře parlamentu. Mimochodem tak, jak tomu je i nyní.

Otázku, zda nás po volbách čeká politická stabilita či nestabilita, bych proto rozdělil do dvou. Tou první je stabilita vládní a tady bych si troufl tvrdit, že vláda bude stabilní, opřenou o většinu v poslanecké sněmovně. Ta druhá otázka zní, zda společnost jako celek spolkne tuto vládní koalici a zejména její řešení výše nastíněných problémů. A tady si dovolím o politické stabilitě zapochybovat. Protože společnost neovlivňuj pouze politici, ale i odbory,rozličná profesní sdružení či společenské organizace.

Výrazným faktorem také bude, kdo řešení problémů nakonec zaplatí. A pokud dojde nakonec ke snížení životní úrovně většiny občanů, pak se politická nestabilita stane hybnou silou změny.

A tato změna se projeví občanskou neposlušností, stávkami či demonstracemi což spolu s politickou nestabilitou vyvrcholí předčasnými volbami. Které já osobně čekávám v polovině funkčního období nově ustavené české vlády. A to prosím nehovořím o vnější politické destabilitě, možné energetické či ekonomické krizi či dokonce o bezpečnostních hrozbách, které přijdou.