Často slýchávám, že se stírá rozdíl mezi levicovým a pravicovým pojetím politiky. Že dnes jsou v módě „catch all party“, politická hnutí oslovující svým populismem či líbivými tématy většinovou společnost. Dokonce lze říci, že na místo ideálů a vizí vstoupil do politiky toliko pragmatismus s oportunismem, využívající hlubokého despektu občanů k politickým stranám a jejich rozmrzelosti z politiky, pasivity a bezradnosti. Politickou soutěž programů a myšlenek dnes vystřídal silový styl politiky. V řadě zemí nastupuje trend autoritářských politiků, kteří využívají populismus a nacionalismus k vědomému šíření nepravd a klamů, s cílem napálit občany tématy, na které voliči rádi slyší. Ale které zároveň odvádějí pozornost od podstatných a zásadnějších problémů, které lidé trápí. Při takovém pojetí politiky pak stačí éterem šířit jednoduchá sdělení, včetně hledání vnějších nepřátel či viníků současných problémů. Prosté a hloupé nálepkování se stalo prostředkem politického boje.

Toto pojetí politiky rozdělující národ, morální relativismus, neochota přijmout fakta či svobodný názor druhého, vede k radikalizaci společnosti a k nesoudržnosti komunity. Hromady slibů, plácání nesmyslů, lhaní na veřejnosti, sebestřednost, narcismus a k tomu propracovaný marketing stylem „my mluvíme za občany“ vedou až k ignoraci zákonů a k omezování svobody slova i svobody jednotlivců. To vše lze zabalit do dnes líbivého nacionalismu či vlastenectví. Pak se není čemu divit, že tradiční demokratické strany založené na programových základech tahají za kratší konec provazu. A poté sklouzávají i ony k populistickým řešením, které však nemohou soutěžit s daleko větším populismem „nové“ politiky a politických obchodníků. To ovšem zhoršuje kvalitu naší demokracie a politika se pak stává pouhým exhibicionismem před voliči.

Přesto i v politice si jde jít navzájem po krku kultivovaně a s respektem ke svému politickému soupeři, bez podpásovek a účelových lží. Stačí si uvědomit, že nezávislost nikdy neznamená neodpovědnost. A to obecně platí nejen v politice, ale i v běžném občanském soužití. Pro politické strany to znamená zvýšené úsilí k vysvětlování svého programu a k obhajobě skutečných řešení problémů současného světa. Světa, ve kterém je společnost pod tlakem velmi rychlých demografických a kulturních změn, které společně přinášejí řadu problémů, na které nebyly politické strany a ani občané připraveni. Tyto problémy však nelze vyřešit projevy cynismu a nedostatkem empatie. O naší budoucnosti rozhodujeme sami, a proto by měly mít politické strany a hnutí společný cíl, a tím je stabilita a budoucí rozvoj naší země.

Jakákoliv společnost, v níž neexistuje víra ve spravedlnost, nemůže být demokratická. Tak jako nemůžeme mít demokracii bez tolerance, solidarity a rovnosti před zákonem. Pro probuzení těchto společenských atributů je třeba dlouhodobá vize naší budoucnosti. Ta dnes v politickém populismu schází. Proto politici bez vizí a bez programového ukotvení řeší problémy ad hoc, povětšinou na úkor těch, kteří se nemohou bránit či na úkor menšin. Tato plíživá netolerance vede pak k postupné degeneraci demokracie, k oslabení respektu k zákonům a ústavě, ke zhoršování vztahů mezi lidmi a ohrožuje tolik potřebnou soudržnost společnosti. A úkolem zavedených demokratických stran je čelit této nebezpečné politice. Zejména je potřeba kvalifikovaně a s potřebnou erudicí a elánem vést každodenní dialog s našimi občany. Důležité je konečně přestat přešlapovat na místě a nebát se efektivně řešit skutečné problémy, které trápí občany České republiky.

Převzato z profilu.