Souhlasím s názorem, že vláda by měla daleko více dbát na sociální soudržnost v zemi. Nejde jen o podporu vybraných krajů, jak o tom hovoří pan prezident. Jde i podporu regionů v rozličných krajích, kde je jsou nejen nižší mzdy a penze, ale kde je horší kvalita a dostupnost veřejných služeb. Co naplat, že ČR má v průměru kolem 90 procent HDP průměru Evropské unie, když v některých regionech se tato hodnota pohybuje pod 80 procenty.

Nejde přitom pouze o sociálně vyloučené lokality, ale jde o místa, kde je nedostatek kvalitních pracovních příležitostí, kde je špatná dopravní dostupnost či nedostatečný rozsah služeb. Nižší životní úroveň domácností pak s sebou nese i zvýšenou kriminalitu a další společenské problémy.

Stát by měl začít i změnou své daňové politiky, kdy se má danit v místech, kde se zisky tvoří, a nikoliv tam, kde má sídlo daňový subjekt. Podobně dotační politika státu by měla zachovávat princip EU, to znamená vyrovnávat rozdíly v regionech.

Problém české, a nejen české politiky je v tom, že parlament je složen zejména z těch největších krajů, které mají daleko vyšší životní úroveň, než ty menší a vzdálenější od centra. Jde také o nerovnoměrné rozložení státních úřadů či státních organizací, vysokoškolského vzdělávání apod.

Společenská soudržnost totiž pomáhá při řešení krizových situací, vyšší vzdělanost napomáhá uplatnění na trhu práce, místní a regionální firmy pomáhají k vyšší přidané hodnotě a k uchování tolik potřebných vývojových a inovačních kapacit. Ruku v ruce s tím je potřebné i finančně dostupné bydlení, které přímo úměrně závisí na výši příjmů domácností. Nehledě na koupěschopnost občanů, a tím i podporu živnostníků a služeb v daném regionu.