Celý proces dává smysl, jen pokud je palivo levné a jeho spalování nezpůsobuje žádné škody. Tak tomu ale bohužel není: škody spojené s těžbou a spalováním fosilních paliv přesahují naši představivost. Uhelné velkolomy často stahují vodu z širokého okolí. Voda mizí ze studní i z řek. Prašnost a hluk zkracují život lidem, zvířatům i rostlinám. Kvůli hnědouhelným lomům už zmizela celá města, a statika domů, které na jejich kraji zůstaly, je narušená.

Skutečný průšvih ale začíná ve chvíli, kdy uhlí spálíme. Oxidací miliony let staré organické hmoty uvolníme skleníkové plyny, kterými zas o něco víc ohřejeme naší Zemi. Oteplující se atmosféra vede k výkyvům počasí a častějším extrémům. Naše lesy napadá kůrovec nebo rovnou hoří. Změna klimatu poškozuje i naše zdraví: přicházejí nové nemoci, alergici trpí během stále delší a intenzivnější pylové sezóny, během vln veder umírají tisíce lidí, zejména seniorů a dětí. Netýká se vás to? Jednou bude, stárneme všichni.

Aktuálně se jedná o evropských cílech pro snížení emisí skleníkových plynů do roku 2030 a o tom, jak Česko využije mimořádných evropských fondů – fondu obnovy a fondu pro spravedlivou transformaci. Náš národní zájem je podpořit co nejvyšší cíle a obnovu ekonomiky postavit na přechodu na obnovitelné zdroje. Jiná reálná alternativa totiž neexistuje.

Technologicky i ekonomicky je přechod na obnovitelnou energetiku možný, to nejlépe potvrzují tržní rozhodnutí. Tři čtvrtiny nových kapacit na výrobu elektřiny ve světě v loňském roce představovaly solární a větrné elektrárny a jejich budování je v řadě případů výsledkem aukcí, kde vyšly jako nejlacinější nové zdroje.

Kdybychom měli dost času a trh v energetice fungoval, stačilo by věcem dát volný průběh. Ani jedno z toho ale neplatí. Přesvědčivé důkazy vlivu spalování fosilních paliv na rozvrat klimatu máme už tři desetiletí. Tuto dobu jsme v podstatě promrhali. A energetický trh je příkladem tržního selhání, protože v něm dominují monopoly a neplatí se za škody, které fosilní paliva působí na životním prostředí. Nedobrovolně je platíme všichni prostřednictvím daní, snížené kvality života a zhoršených vyhlídek do budoucna.

Náhrada fosilních paliv je pomalá jednoduše proto, že vlastníkům dolů, elektráren, tepláren a dalším velkým hráčům se vyplatí vymačkat co nejvíc z toho, co už mají. Nikdo už nepostaví třeba novou elektrárnu na uhlí, ale tu padesát let starou chce udržet při životě co nejdéle a k tomu potřebuje, aby se nerozvíjela alternativa a zároveň se neplatila reálná cena za spalování uhlí, včetně dopadů na životní prostředí. Je to vlastně stejné jako obchod s chudobou. Byty v polorozpadlém domě se dají pronajímat za nehorázné ceny, když nájemníci nemají na výběr a nájemné za ně doplácí stát, tedy my všichni.

Odvahy pustit se do proměny energetiky hned a ve velkém se nám přitom vyplatí. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Německo dnes ze slunce a větru vyrábí více než polovinu elektřiny, je jejím čistým vývozcem, rozvodná síť je stabilní a cena elektřiny standardní. Zvládneme to i my!

(Autor je vedoucím katedry chemie liberecké Technické univerzity a zastupitel města Liberce za Zelené)