Po prvním zasedání Evropského parlamentu se objevilo mnoho komentářů k volbě jeho vedení. Pro ty, které zajímá, jak takové volby skutečně probíhají, bych ráda uvedla na pravou míru některé z nich.

Hlavně nejde o volby v pravém slova smyslu, ale spíše o potvrzení předem vybraných jmen na základě dohod mezi tzv. politickými frakcemi. V první řadě odráží výsledky voleb v celé EU. To znamená, že záleží především na velikosti politických frakcí, které jsou tvořeny národními delegacemi sesterských politických stran z různých zemí EU. Nominace jednotlivých jmen kandidátů do vedení jsou určeny jimi, a tyto nominace jsou ostatními politickými frakcemi respektovány. Pokud ne, je to spíše vnitopolitická či jiná poziční hra, že to nebude zase jen tak. Proto je někdy nutné volit i ve druhém nebo třetím kole. V podstatě je ale předem dohodnuto, kdo bude zvolen, pokud tento poslanec či poslankyně dostane nominaci své frakce. Přesné počty hlasů slouží jako test soudržnosti jednotlivých frakcí a leckdy je to i jejich volební taktika, protože kolik který kandidát dostane hlasů, bude mít vliv i na kompetence, které jako místopředseda či místopředsedkyně Evropského parlamentu dostane. Čím více hlasů, tím důležitější agendu bude mít na starosti.

Dopředu se tedy ví, kolik poslanců ve vedení si nárokují jednotlivé frakce a konkrétní jména už si frakce samy dosadí. Volby více méně tuto předem danou dohodu pouze potvrdí.

Početnější národní delegace v malých frakcích jsou tady oproti velkým frakcím ve výhodě. Pokud navíc bude jejich frakce součástí evropské koalice, je téměř jisté, že když o to budou její poslanci stát a dohodnou se mezi sebou, funkce ve vedení Evropského parlamentu je neminou. Zkrátka, pět poslanců z padesáti je něco jiného než pět poslanců ze dvou set.

Složení vedení Evropského parlamentu je vždy velká alchymie. Obdobné dohody se totiž dějí i u obsazování příslušnosti do výborů (ne každý je ve výboru, který si přál), vedení výboru (předsedové a místopředsedové) a částečně (podle vnitřních pravidel politických frakcí) i při určení tzv. koordinátorů, tedy poslanců, kteří jsou mluvčími svých frakcí v jednotlivých výborech. Z tohoto pohledu je nutné se dívat na nové složení Evropského parlamentu.

Dvě mistopředsednická křesla Evropského parlamentu pro zástupce ANO a Pirátů jsou tedy hlavně odrazem výsledků evropských voleb v České republice a významu, který hrají jako početnější národní politické delegace v menších frakcích liberálů a zelených. Delegace českých zástupců ANO a Pirátů tak dokazaly ze svých domácích výsledků vytěžit viditelné prestižní politické pozice, ale přesto stále platí, že nejvlivnějšími politickými skupinami zůstávají co do počtu poslanců mnohem větší frakce evropských lidovců a sociálních demokratů. ODS se oproti ANO a Pirátům rozhodla jit při volbách vedení Evropského parlamentu jinou cestou. Odnáší si pěkné druhé místo z volby nového předsedy Evropského parlamentu. Zda to byla dobrá taktika, si musí vyhodnotit sama ODS. O funkce ve výborech však nakonec její zástupci také nepříjdou.

Pokud však mohu soudit, skutečný vliv neni nutně vázan jen na funkce. Pozná se podle konkretní agendy, kterou budou konkretní poslanci v přistích pěti letech řešit, například v pozici zpravodajů a stínových zpravodajů velkých frakcí. A tady jde často i o jiné vazby a vztahy, které se ale do jednoduchých šablon a počtů nevejdou.