Pane předsedo, pane ministře, vážené dámy, vážení pánové.

Chtěla bych připomenout odpověď na otázku, kterou tady položil pan senátor Petr Orel, s tím, co by se stalo, kdybychom se nesnažili změnit trend klimatických změn. Chtěla bych říct, že už na Pařížské konferenci byly předloženy ověřené audity ekonomické rozvahy, které říkají, že náklady, které vynaložíme na to, abychom snížili a redukovali emise, transformovali nejen průmysl, ale také i zemědělství, tak jsou výrazně nižší než náklady, které by nás stály důsledky toho, když nic neučiníme. Takovéto stanovisko, rozhodnutí na základě ekonomických mezinárodních analýz jsou k dispozici. Takže to je první věc.

Druhá věc, o které jsem se chtěla zmínit, je trošku nepochopení toho, co to je klimatická transformace. Klimatická transformace totiž není jenom průmysl, ale klimatická transformace je v zemědělství a je i v kohezní politice. V obou těchto de facto oborech se budou realizovat opatření, projekty, které podporují klimatickou změnu, resp. změnu, která by vedla k snížení emisí.

Proto se domnívám, že pod pojmem klimatická transformace jsou prostředky, které půjdou i do zemědělství a půjdou i do kohezní politiky. A půjdou tam s tím, že půjdou tím správným směrem. Pokud pan senátor Fischer hovořil o efektivitě – mám s tím teď zkušenost z monitorovacího výboru životního prostředí, kde přesně tenhle problém není dostatečně řečen, kde se díváme, kolik jsme vyčerpali, ale efektivita a její hodnocení se nám bohužel opravdu nedaří. A já si myslím, že pokud budeme mít prostředky v klimatické transformaci a budeme je mít tak, jak je požaduje návrh, tak opravdu se podaří je lépe investovat do zemědělské politiky i do kohezní politiky.

Proto si myslím, že usnesení je správné.

A pak mám ještě jeden spíš trošku dotaz. Víte, já s jadernou energií mám také problém. Ano, já to sleduji už delší dobu. Vím, že je to nejdražší energetika, která je. Říká se, že se bez ní neobejdeme, a většina lidí tomu věří, já si myslím, že to pravda není. Ale je to takový bonmot, který se vžil, který když se opakuje ze strany představitelů státu, tak platí. Jestliže tedy já teď zvednu ruku pro to, že podporuji snahu vlády o to, abychom měli jaderné zdroje, tak s tím mám opravdu problém. Já bych byla pro tu první část. Podporu snahy vlády o rozvoj bezemisních zdrojů energie. Prosím. Ale vysloveně říct, že podporuji jadernou energetiku, když podle toho, co sledujeme, asi nejenom já, tak víme, že se velmi rychle objevují technologie třeba na ukládání energie, že se objevuje řada nových technologií, které mohou zcela změnit náhled těch deseti, patnácti, dvaceti let, než se skutečně bude rozhodovat. A já proto mám problém zvedat ruku, že podporuji jadernou energetiku. Pak za mnou někdo za 10 let přijde a řekne: „Vždyť jste pro to hlasovala.“

Takže v tuto chvíli se domnívám, že kompromisem by bylo, podporuji snahu vlády o rozvoj bezemisních zdrojů energie. A my máme jaderný mix, a bohužel máme to, co máme v tuto chvíli. Ale tím, kdybychom vypustili ten konec návrhu, tak neříkáme tak, ani tak, k ničemu se nezavazujeme, a jsme v pohodě. To je tedy můj názor, jak by to mělo vypadat.

A mám jeden dotaz na pana ministra. Teď vím, že se na evropské úrovni diskutuje o tom, jestli jaderná energetika je čistá energetika. Jestli bude zařazena mezi ty zdroje, které jsou chápány jako zdroje čisté. A to také bude jedním z rozhodujících faktorů potom různých stanovisek na mezinárodních úrovních nebo našich. Chtěla bych vědět, v jaké je tohle fázi.

Děkuji.