Není jistě sporu o tom, že voda je základ života na zemi a bez ní si ho ani nedokážeme představit.  Voda je dnes automatickou součástí životního komfortu, otočím kohoutkem a teče! A co když nepoteče? Vzdáme se našich mnohých novodobých vymožeností, jako jsou např. automatické pračky, myčky, domácí bazény a budeme stát s kbelíkem frontu? A jak budeme splachovat na WC? Např. na sídlištích by to byla hygienická katastrofa.

Naše konzumní společnost má vysokou energetickou spotřebu a voda, jako chladící médium, i přímo ovlivňuje výrobu el. energie, voda je nutná pro zemědělskou výrobu. Voda je život!

Zdroje vody se však tenčí. Hydrologické mapy Evropy jednoznačně ukazují postupné vysychání kontinentu, ale ve srovnání se Středním východem či Afrikou je Evropa stále relativně na vodu bohatá. Tím nejzelenějším ostrůvkem v Evropě je zatím ještě Česká republika. Srážkové úhrny v ČR se dlouhodobě prakticky nemění. Výrazně se však mění intenzita srážek na menší rozloze. Rozšiřují se tak území, kde jsou srážky minimální, na druhé straně jsou místa s rychlými přívalovými srážkami, kdy voda rychle odteče a nevsakuje se. Zásoby podzemních vod jsou pod hranicí 50% a je již fakticky nemožné, aby se za současného trendu srážek vůbec doplnily (zvláště po současné zimě). Zemědělská výroba se specializuje a intenzifikuje, s dopady na retenční schopnosti půdy. Úloha lesů a jejich schopnost vázat vodu v důsledku vyšších teplot a kalamit, ať už povětrnostních nebo biologických /kůrovec/ výrazně klesá. Výsledkem je pak další eroze půdy a další vysychání.

ČR je evropským úmořím a všechno, co naprší a nasněží, odtéká do některého z moří. Jasným strategickým řešením je tedy vodu v maximálních objemech v krajině zadržet. Je zřejmé, že problematika sucha a hospodaření s vodou je poměrně obsáhlý komplex propojených problémů a jejich řešení. K těm nejdůležitějším patří zajištění základní potřeby – zajištění dostatku pitné vody pro lidi. Významným přínosem by bylo zadržení vody v nových zásobních nádržích v místech s největšími srážkami, ty propojit novou vodárenskou infrastrukturou a vodu přivést k lidem – jak jednoduché! Samozřejmě to ale přinese nutné dočasné i trvalé zásahy do přírody a krajiny, a jejich význam a rozsah je třeba zohlednit.

O vážnosti problému sucha svědčí i nedávno provedený výzkum veřejného mínění, na kterém se podílel i Senát. Vyplynulo z něj, že česká populace vnímá problematiku sucha jako druhou až třetí nejvážnější, daleko před problémy sociálními, zdravotními či mzdovými. Podobně problém sucha dle výzkumů vnímají i ostatní Evropané.

V roce 2017 přijala vláda B. Sobotky Koncepci na ochranu před následky sucha pro území ČR, dlouhodobý komplexní program opatření, jejichž realizaci zajišťují koordinovaně prakticky všechny resorty.

Z vody a sucha se stalo politikum. Je však třeba konat. Proto Senát PČR rozhodl v roce 2018 o zřízení nového orgánu, Stálé komise VODA –SUCHO. Byl jsem jejím iniciátorem a předsedou přípravného výboru. Hlavním cílem Komise je zajištění pitné vody pro obyvatelstvo a zadržení vody v krajině, prostředkem pak dohled nad přípravou zákonů vedoucích k naplnění hlavního cíle. A protože má Senát jak věcnou, tak i politickou kontinuitu, budeme sledovat a hodnotit plnění úkolů Koncepce, protože politický mandát vlád je krátký a časem se vytrácí koordinace a odpovědnost za úkoly. Toto téma bylo a je pro mě jednoznačnou prioritou.

Váš Ivo Bárek
senátor za volební obvod Vyškov
místopředseda senátní Stále komise VODA-SUCHO

(převzato z Profilu)