Vážený pane předsedající, vážená paní ministryně, dámy a pánové, já se domnívám, že ta debata trochu driftuje k hodnocení věcí, které úplně nesouvisí s tím, co máme teď na stole.

Paní ministryně to jistě řekne přesněji než já, ale to právní stanovisko, jehož jsme se dobrali v dialogu s ministerstvem financí, na kterém trvá vláda, je to, že vzhledem k tomu, že v ústavě ani v dalších zákonech není svěřena parlamentu ta pravomoc schválit ten dokument, to rozhodnutí, tak to bude dělat vláda. Takže vláda se připojí se svým souhlasem k tomuto rozhodnutí.

Parlament ty věci projednává a Poslanecká sněmovna už vzala to rozhodnutí na vědomí, protože v té věci si neosobuje žádnou pravomoc vyslovovat souhlas nebo nesouhlas. Totéž navrhuje evropský výbor, aby učinil Senát. Pokud jde o tu proceduru. Samozřejmě to neznamená, že se nemůžeme významně vyjadřovat k obsahu toho nařízení. Tato vyjádření jsou nepochybně součástí procesu toho projednávání a věnuje jim i pozornost Evropská komise.

Teď bych chtěl jenom připomenout, abychom tu debatu postavili na pevnější základ, my jsme se zabývali opakovaně těmito záležitostmi minimálně od léta loňského roku. To rozhodnutí o vlastních zdrojích se týká příjmů evropského rozpočtu, ale je, jako spojitá nádoba, spojeno se dvěma velkými rozpočtovými kapitolami. Jednou z nich je ten standardní rozpočet Evropské unie na to sedmileté období, daný víceletým finančním rámcem, a druhý balík, o kterém padlo rozhodnutí, že si ho Evropská unie společně vytvoří, je ten nástroj Next Generation EU. Na jeho pokrytí mají sloužit ty vypůjčené peníze, těch 750 miliard.

Velmi snadno najdete ikonografiku na stránkách Evropské unie, která ukazuje přehledně, do jakých kapes či šuplíků je ta částka 750 miliard alokována. Významnou část, největší, toho tvoří ta facilita, nebo, dnes říkáme, nástroj pro oživení a odolnost, který se rozděluje mezi členské země na základě těch národních plánů obnovy, což bude dneska naše velké společné téma. Část těch peněz vstoupila i do ještě tohoto období financování, je součástí nástroje REACT-EU, kde se ty peníze využívají už teď velmi rychle. A pak některých dalších rozpočtových nástrojů EU. Tím chci říct, že pokud budeme se ptát na využití těch peněz, tak naše otázky musí mířit na jiná nařízení nebo rozhodnutí EU, než je to o vlastních zdrojích. To jsou prostě příjmy toho rozpočtu. Ty výdaje jsou popsány v jiných dokumentech. Vedli jsme o nich debatu, k některým z nich jsme přijali usnesení. Ten nejdůležitější nástroj z hlediska ČR je na programu dneska a možná se k němu ještě budeme vracet.

Tak jenom na vysvětlenou, to rozhodnutí o těch půjčkách Senát svým usnesením v létě už přivítal. Tehdejší argument na straně Evropské unie, ať už jde o Komisi či Evropskou radu, byl ten, že cena té půjčky, když si vypůjčí EU, bude s vysokou pravděpodobností nižší, než když si půjčí jednotlivé členské země, s výjimkou těch nejsilnějších, jako je Německo či Nizozemí, které by samy patrně dosáhly lepších úrokových sazeb, než je ten celek EU.

Tak jenom na vysvětlenou, že ten ekonomický argument za tou půjčkou je ten, že EU jako celek vyjedná lepší podmínky těch půjček než jednotlivé členské země, když se zadlužují pro financování schodků svých rozpočtů. Samozřejmě je otázkou budoucnosti, jak to tak bude. Samozřejmě v tom rozhodnutí jsou do budoucna ponechány velmi citlivé politické otázky zavádění těch nových zdrojů. I k tomu se opakovaně vyslovuje Senát, minimálně na jednání svých výborů, protože tam jde o ty citlivé otázky toho, jakým způsobem se budou zavádět případné uhlíkové daně či vyrovnání na hranicích a podobně.

Tak jenom na vysvětlenou. Je potřeba se dívat vždycky na tu zdrojovou část rozpočtu a současně na ty normy, které stanovují podmínky pro využití toho rozpočtu, které teď nemáme na stole, ale samozřejmě je naleznete v podkladech senátních, protože se jimi Senát už v minulosti zabýval. Děkuji za pozornost.