Vážený pane předsedající, vážené senátorky, vážení senátoři, hosté. Jsem trošku zklamán z toho, co přišlo do Senátu, co jsme v podstatě dostali, aniž jsme se k tomu mohli nějakým způsobem vyjadřovat nebo to nějakým způsobem víc ovlivnit. Chtěl bych jenom říct, že myslivosti se aktivně věnuji s několika vynucenými přestávkami z dob socialismu už 48 let. Prošel jsem všemi vzdělávacími stupni, učil i zkoušel myslivce i myslivecké hospodáře. Domnívám se ale, že v poslední době prochází naše myslivost největší krizí, jaká ji v poválečné době potkala. Co ji vyvolalo? Těch aspektů je víc. Za prvé dlouholetá nečinnost nebo malá aktivita ministerstva zemědělství, a to bez rozdílu, která strana nebo koalice byla u moci. Sto tisíc myslivců je důležitá voličská základna. Krizi zavinila i dlouholetá nečinnost a malá aktivita vedoucích představitelů Českomoravské myslivecké jednoty, kteří v minulosti osobní výhody a podnikání, věnovali se tomu víc, než měnícím se společenským i přírodním poměrům. Krize padá na vrub i největším držitelům a hospodářům Lesů ČR, kteří rozdělili a pronajali stovky pozemků k výkonu práva myslivosti, ale hospodaření v nich nedostatečně kontrolovali a ovlivňovali.

Vinu nesou i zemědělské podniky, které změnily krajinu, vytvořily obrovské monokultury řepky a kukuřice, aniž počítaly s tím, že škodám myslivci bez jejich pomoci nemohou zabránit. Svůj podíl mají i myslivci sami, kteří se spokojili s tím, že biodiverzita lovné zvěře se za 50 let úplně změnila. Drobná zvěř z přírody zmizela, a vypouštění polokrotkých bažantů a kachen a jejich střílení nahradilo kdysi obdivovanou a v Evropě oceňovanou českou myslivost. Množství spárkaté zvěře v přírodě je zkreslováno a podle potřeby nadhodnocováno nebo naopak snižováno a do skutečnosti má ale vždycky daleko. Dovoluji si připomenout vám několik čísel a skutečností. V roce 1966 tvořila drobná zvěř – koroptve, zajíci, bažanti a kachny 77 % produkce zvěřiny. Spárkatá zvěř 23 %. V roce 2016 se situace obrátila a drobná zvěř tvoří pouze 7 %, zatímco spárkatá 93 %. Před 50 lety ve volné přírodě žilo minimum daňků, muflonů. Dnes se daňků loví přes 20 000, sik podobně, muflonů 10 000 a jelení zvěře přes 25 000 kusů. Jinými čísly, za 50 let stoupl lov jelenů 3,5krát, muflonů patnáctkrát, daňků 23krát, sik 58krát a divočáků šedesátkrát. To jsou varující čísla, která ukazují, že ta myslivost se nevyvíjela úplně zdravým způsobem. Dlouhou dobu očekávaný zákon by měl tuto situaci změnit. Mám ale vážné pochybnosti, že se to podaří. Myslivecká veřejnost očekávala legislativní změny a návod, jak z této alarmující situace se dostat. Všechno ještě ovlivnily negativní změny v lesích jako důsledek kůrovcové kalamity. Nově vzniklé holiny se nepodaří zalesnit bez radiálních změn v přístupu úřadů, které umožní a nařídí velké snížení stavů spárkaté zvěře. Dlouho očekávaný zákon je přílepkem, který uráží všechny zúčastněné. Nesplňuje očekávání, nepovede k nápravě situace, protože je pouze kosmetickou úpravou a ne změnou samotné podstaty myslivosti. Je to narychlo spíchnutý zmetek a opět se v něm objevují pojmy jako normovaný stav zvěře, sčítaný, nejnižší, tedy to, co zavinil současný stav. K zákoně, který by měl zabránit miliardovým škodám a nevratným změnám v krajině, neměl Senát možnost vést nějak odbornou diskusi. A co je nutné? Urychleně vypracovat s odborníky, lesníky, majiteli lesů, zemědělci i drobnými vlastníky pozemků myslivecký zákon, v němž budou zohledněny potřeby i požadavky všech dotčených. Neustále se dohadujeme o tom, jak to udělat a kdo by měl řídit to, kolik se uloví. Je to strašně jednoduché. Lov zvěře musí určovat a domlouvat majitel pozemků – Lesy ČR, církev, ten, kdo na pozemcích hospodaří, a nájemce honitby. Ty tři subjekty by se měly domluvit. Pokud zvěř dělá výrazné škody, může majitel nebo správce vypovědět nájemci smlouvu. Škody v zemědělských kulturách, především v kukuřici a řepce, popř. jiných plodinách, pomohou snížit zemědělci úpravami průseky a koridory pro lov. Za množství a skladbu ulovené zvěře je zodpovědný myslivecký hospodář, myslivecká stráž, lesní stráž a pronajímatel, který zvolí způsob kontroly. Nepravdivé údaje musí vůči neodpovědným osobám upravit zákon. Tady to je moje reakce na to uřezávání slechů nebo uší a ocásků a předkládání, protože existují v myslivosti i v lesích osoby, které jsou pod jakousi přísahou a jejich názor by měl být brán v potaz. Pokud má dojít k výraznému snížení stavu jelení zvěře v lesích, mělo by být zvýhodněno v nájemní smlouvě. Jenom bych vám chtěl říct, že Lesy ČR pronajímají honitby a jejich cena toho pronájmu za rok se pohybuje okolo půl milionů, tři čtvrtě milionů, i milionů korun. Vedle na polích hospodaří myslivci, myslivecká sdružení, která platí dvě, pět nebo deset korun za hektar. To je strašný nepoměr. A navíc, pokud lesy, myslím Lesy ČR, nezohlední v cenách to, že je nutné snižovat stavy zvěře, tak to jinak nepůjde. V tom revíru je třeba určeno, to je ten normovaný stav, že mohou být tři jeleni, šest laní a čtyři kolouši při sčítání. To sčítání už je sám nesmysl. Skutečnost je ale taková, že tam je těch kusů 40, 50, a pak se nelze divit, že se dělají jejich škody. Pokud je v převážně zemědělské krajině nebo na nehonebních plochách přemnožena černá zvěř a opakovaně je lovena ve velkém množství, aniž stavy klesají, musí nájemce instalovat odchytová zařízení. Vzhledem k tomu, že ten zákon nepovažuji za dobrý, ať to schválíme nebo ať to zamítneme, tak jsem tady navrhl doprovodné usnesení, které máte před sebou a kterým vyzýváme vládu, aby do konce roku 2022 připravila zákon o myslivosti, který bude respektovat principy dobré legislativy a zejména změny ve společnosti i v přírodě, a přispěje k nápravě současné situace. Děkuji.