Vážený pane předsedající, paní ministryně, kolegyně, kolegové, já jsem, rád vystupuji tedy po paní senátorce Seitlové, protože v některých věcech s ní jistě souhlasím. To, že na tak důležitý balíček máme jenom pátek, mě také irituje. Také úplně nechápu, proč jsme se nemohli sejít ve středu a ve čtvrtek, protože výbory by to zvládly, ale už jsme v této situaci. Také jsme v situaci, kdy do dneška máme vlastně dát svá stanovisko. Ale myslím si a také s ní souhlasím v tom, že není možné, aby Evropská unie obecně, Evropa tedy, aby zůstala stát a řekla, že nic neudělá. Pro to také nejsem. I při vědomí, kolik vlastně emisí způsobuje Evropa a kolik způsobuje Indie, Čína atd., to znamená, že my naplňujeme jenom to malé procento a někdo říká, a když se díváte i na odborné články, tak je tam, že vlastně my těmi několika procenty vlastně nic nezpůsobíme. Tak jsem přesvědčen, že my svým dílem musíme přispět k tomu, abychom emise snížili, abychom zlepšovali životní prostředí. Když se podíváme, kolik jídla se vyhodí v Indii a kolik jídla se vyhodí v Evropě, tak jistě zjistíme, že u nás v této oblasti jsme na tom hodně špatně. Protože kdybychom se chovali ekologicky a každý si kupoval jenom to, co sní, tak už tak uděláme hodně. Jsou to obrovské tuny. Jsou to miliony tun každý rok, kdy bychom možná mohli udělat spoustu pro to, abychom tu zátěž na přírodu, kdy musíme vyrábět tolik potravin, které potom vyhodíme, tak ty můžeme ušetřit zcela jistě. Co se týká nicméně pohledu na tento balíček, tak já skutečně jsem přesvědčen, že není možné separovat ten pohled na ty jednotlivé balíčky, tak jak je máme, a říkat – zabývejme se teďka jenom zdaněním, za chvíli mobilitou – tedy automobily, atd. Musíme se na Green Deal dívat tak jak byl sdělen, to znamená ta cíle celkové. A já jsem přesvědčen, že když si člověk v životě stanoví nesmyslný cíl, a k tomu si nedá postupné kontrolní kroky, tak ten cíl buď ztratí, nebo ho změní, většinou ho vůbec nedosáhne. A u společnosti je to stejné. Když se podívám na cíle, které jsou stanoveny, a podklady, co vlastně mám udělat pro to, abych je dosáhl, žádné nemám, tak je jisté, že to potom dopadne tak, jak to dopadá s cílem skládkování, kdy v roce 2008 a 2009 slavnostně tedy bylo dosaženo toho, že zatímco celá Evropská unie si dala, má ten deadline konce skládkování rok 2030, tak Česká republika si dala 2024. A my jsme méně slavnostně, před dvěma, tuším, že to bylo před dvěma lety, neberte mě za slovo, možná třemi, schválili, že tedy posunujeme tuto hranici na 30 let. Když se podíváte do jednotlivých států Evropské unie a také k nám, jak jsme pokročili k tomu, abychom skutečně neskládkovali, tak ten pohled je tristní. A já bych hrozně nerad, aby Green Deal skončil na tom, že by neuděláme vůbec nic. A vzhledem k tomu, jak už jsem naznačil v tom svém zpravodajském vystoupení, že my vlastně v tuto chvíli nemáme řečeno, co to pro Českou republiku bude znamenat, to znamená ta první věc, alespoň naznačit, jak ty zdroje nahradíme. Ano, a můžeme říct, že nemáme v té situaci, ve které jsme, protože my jsme do roku 2035 schopni postavit maximálně jednu nebo 2 vodní elektrárny, které, řekněme, nějaké zdroje dají, ale zdaleka to není náhrada atomových elektráren nebo uhelných, tak musíme říct tedy, kterým směrem půjdeme. To je první věc. Kolik to skutečně má stát, co všechno v přípravě pro to, abychom toho dosáhli, musíme udělat a kolik to bude stát a který rok tedy časově.

Jaké vývojové mechanismy musíme spustit, a nejenom u nás, ale také v Evropě, abychom ty nové směry a nové věci dokázali udělat. A přece jenom výzkum a vývoj se neřídí tím, že se někdo vzbudí a náhodou na něco přijde. Ale přece jen má to svou posloupnost a plánování. A pak jsou to ty věci, které jsem už zmínil. To znamená, to je ta záležitost přenosových sítí, naše schopnost tyto přenosové sítě realizovat a tak dále.

A když tohle nemáme a máme jenom ty cíle, tak si myslím, že pak cokoliv schvalovat je pro nás problematické, protože je to neuvěřitelné. A pak už k tomu přistupujeme tak, že když už neplníme cíle ve věci skládkování, tak nebudeme plnit žádné jiné cíle. A v tom si myslím, že to je ta naše brzda.

A pak je tady druhá věc, a to, že jsem velmi rád, jak jsem řekl na začátku, nejsem rád, že na to máme den, pátek, ale jsem velmi rád, že projednáváme tyto záležitosti dnes, na podzim, kdy nesvítí. I kdybychom měli solární elektrárny, tak je to přechodné období, jsou ta přechodná období, kdy ty doposud dostupné solární, větrné a jiné zdroje zdaleka nestačí na to, aby občané – a to nejen České republiky, ale občané Evropy – měli tolik energie, kolik jí skutečně teď potřebují.

A do toho přišel krach obchodních společností s elektřinou. A myslím si, že v tuto chvíli zajímá naše spoluobčany, a nejenom ty zasažené, ale i ty ostatní, jak se vyřeší tato věc. A vlastně – a teď mi odpusťte ten výraz – tu snůšku snů a zbožných přání bez konkrétních a relevantních informací vlastně nemohou přijímat.