Vážený pane předsedající, pane senátore Bazalo a ostatní senátoři a senátorky, pane ministře, všechny vás zdravím.

Rád bych se zamyslel nad touto normou velmi krátce, protože mnohé věci byly řečeny, asi není dobře, abychom je stále opakovaly. To znamená, přihlásím se k tomu, že považuji tento tisk za, a naše jednání v tomto smyslu, skutečně za neústavní. Zásadní věcí, kterou vnitřně odmítám, samozřejmě každý z nás ji může vidět jinak, jsou věty, kdy poslanci či senátoři řeknou: S tím se vyrovná, s tímto nedostatkem, soud. Nebo: S tím se vyrovná tedy Ústavní soud.

To znamená, tím myslím i normální zákony. Až člověk stojí asi před soudem a zjistí, že je odsouzen, protože si to pan soudce myslel, a to proto, že si takto vyložil zákon, pak odvolací soud si to zase vyložil nějak jinak, mnoho věcí prostě mělo řečeno být a není řečeno, byť chápu, že zákony nemohou být napsány na každý případ, ale přece jenom vytváříme zákony, kdy mnohdy je tam tolik nejasností, že vlastně pak i výklady soudů jsou různé. Pokud to lze, my bychom je měli odstraňovat.

V tuto chvíli jsem přesvědčen, a nakonec je to vidět i v tom, bylo to řečeno tady, je to i v médiích, že polovina ústavních právníků říká ano a polovina ne. Jestli jsou to opravdu poloviny, nevím. Ale jisté je, že už to, že vznikne tak velká pochybnost, je podle mého názoru špatně.

Pak bych se vyjádřil k tvorbě státního rozpočtu, k tvorbě dluhu, na kterém jsme se podíleli. Co s tím udělat? Obecně známé fráze, že před volbami, u mnohých stran i mezi volbami, nechtějí být, jsou stále populističtí, nechtějí nikomu nic vzít, chtějí každému jenom přidat, tím se tvoří dluh, to asi jenom tím bych to uvodil... Ale jisté je, že sáhnout do daní, sáhnout do rozpočtu vláda může, samozřejmě pak my s ní, pokud se jedná o zákony, můžeme a měli bychom vždy v tom smyslu, který prospívá ČR a jejím občanům.

Asi se pletu, nebo nevím to úplně přesně, takže se spíš podívám na pana ministra, dnes obsluha dluhu, to znamená úroky, nás stojí kolem 50 miliard korun asi... (Zbyněk Stanjura: Letos 70.) Letos 70, tak vidíte, děkuji za tu odpověď. Teď si vezměte, o čem jednáme my a co to je, ten dluh. Mně by nevadilo, kdybychom platili 70 miliard za věci, které, kdy jsme vytvořili dluh z vynikajících investic, které budou tomuto státu v dlouhodobé perspektivě přinášet, řekněme, zvýšení HDP, zvýšení životní úrovně a tak dále.