Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové. Já bych rád krátce přispěl svým pohledem na situaci kolem digitalizace stavebního řízení.

Musím říct, že moje zkušenost vychází primárně z mého senátního obvodu v Praze 4, ale vím taky o jiných úřadech stavebních. Jinak Praha 4 je jednou z největších obcí v ČR, takže asi si dovedeme představit všichni, jak velký má stavební úřad odbor, jak rozsáhlý je objem jeho činností. Právě na tyto velké úřady, stavební úřady, dopadají negativa digitalizace velmi výrazně. Myslím, že to tady zmiňoval už pan kolega Hanza. Přechází na ně řada činností z těch tzv. dvojkových úřadů atd.

Zdržím se kritiky samotného systému, říkám, nerad mluvím o něčem, čemu sám do detailů nerozumím. Vím, že se na zlepšování toho systému pracuje, ale přesto v závěru budu konstatovat, že usnesení zde nabízené podporuji.

Víte, já v té složité situaci spatřuji dvě hlavní rizika. O tom jednom už tady také částečně byla řeč. Zoufalý nedostatek zaměstnanců na stavebních úřadech. Teď nechci řešit, jestli to může být středoškolák nebo vysokoškolák. Prostě za tabulkové platy stavaře neseženete. Já tam vidím řadu lidí v předdůchodovém nebo důchodovém věku. Musím říct, z rozhovoru s nimi, že mnozí jsou z průběhu digitalizace a, kdybych to řekl eufemisticky, z ne vždy povedené komunikace ze strany ministerstva pro místní rozvoj natolik znechuceni, že uvažují o konečném odchodu do důchodu. Může se stát, že brzy budeme čelit nahromaděným žádostem o stavební povolení, které nebude mít kdo vyřizovat.

Druhé riziko, které chci zmínit, vidím jako dlouhodobé. Všichni se asi shodneme, že náš stát nebo země, o státní správě to platí samozřejmě dvojnásob, potřebuje digitalizaci v celé řadě oblastí, ať jsou to propojené registry pacientů, zavedení potřebného registru žáků a studentů, až po převedení dalších běžných úředních úkonů do toho online prostoru, jak to mají v okolních zemích. Mám ovšem reálnou obavu, že právě ta ne příliš šťastná nebo nešťastná situace, nastalá situace kolem stavebního řízení může vést k tomu, že se v příštích letech do digitalizace, do té potřebné digitalizace v jednotlivých oborech nikomu nebude příliš chtít podle hesla: Kdo nic nedělá, nic nezkazí. V situaci, kdy stojíme na prahu masivního využití umělé inteligence, nejen to, by se nám takový postoj a přístup mohl velmi vymstít.

Tolik mé dvě poznámky, jinak se plně ztotožňuji s návrhem usnesení Senátu. Děkuji za pozornost.