Minulý týden jsem strávil vyjednáváním v americkém Kongresu. Mám k tomu pro vás deset poznámek:

1. V USA se před prezidentskými volbami vedou těžké politické boje. Důsledkem je nejistota – rozpočtové provizorium, palčivá otázka migrace z jihu a neschválená podpora pro Izrael, Tchaj-wan a Ukrajinu.
2. Na dálku nám může americká politika připadat jako cirkus, protože k nám doléhají ty nejvyhrocenější postoje a nejsilnější výroky. Realita je ale jiná. V této době musíme především udržovat politický dialog a dosavadní spolupráci přes Atlantik.
3. Proto jsem navrhl kolegům z bezpečnostních a zahraničních výborů společnou cestu do Kongresu. Narychlo se nás domluvilo několik – předsedové výborů z Británie, Litvy a z Kanady, opoziční poslanec ze španělského parlamentu, poslanec z Francie a další.
4. Naším cílem bylo setkat se s členy Sněmovny reprezentantů i Senátu amerického Kongresu a vysvětlit jim, jaké dopady má jejich rozhodování o podpoře bezpečnosti na naše země.
5. Naše východiska: Evropa je dnes jednotnější než dříve. Americká pomoc má obrovský význam, důležitou roli hraje i čas. EU a Spojené království společně vydávají obrovské prostředky na podporu Ukrajiny a její obrany před válečným agresorem. Dokonce dnes často evropské peníze končí v amerických firmách, protože v Evropě nedokážeme vyrábět zbraně a munici dostatečně rychle.
6. Není tedy pravda, že Evropa nepomáhá. Naopak, pokud bude na nejbližším summitu EU schválen balík pomoci v hodnotě 50 miliard EUR, budeme poskytovat Ukrajině víc pomoci než USA. Pokud bychom se podívali na pomoc v přepočtu na HDP, uvidíme v Evropě jednoznačné šampiony. To však neznamená, že by některé státy neměly dělat mnohem víc, například Španělsko.
7. Dodnes se vedou spory, zda smí Ukrajina útočit na ruské pozice i v Rusku. Tyhle řeči jsou marné, Ukrajina má legitimní právo se bránit a zasahovat vojenské cíle, a je vcelku jedno, zda se jedná o objekty na okupovaném území nebo v Ruské federaci. V tomto světle je docela liché obvinění Ruska, že to snad byly zbraně z ČR, kterými se útočilo v ruském Belgorodu.
8. Rusko si vyjednalo podporu od Číny, Íránu a Severní Koreje. Nebezpečné režimy se dnes aktivně podílejí na zabíjení nevinných civilních obyvatel v Evropě, hned za hranicí EU a NATO. Dávno nejde jen o obranu před Ruskem, proto musíme zájem na kolektivní bezpečnosti nadřadit politickým bojům, jakkoli mohou být důležité a vážné.
9. Západní státy by se neměly vzájemně odrazovat od podpory napadených zemí. V konečném důsledku nám jde o dodržování mezinárodních pravidel a uznaných hranic. Odstrašovat nemáme sami sebe, ale nepřítele. To se osvědčilo ostatně během studené války, kdy se podařilo odvrátit velký válečný střet.
10. Naše rozhovory s kongresmany byly velmi užitečné, často jsme rychle našli shodu. Oceňovali, že jsme s nimi přiletěli mluvit osobně. Potvrdili jsme oboustranně zájem rozvíjet spolupráci vojensky i politicky, zrychlit vyhodnocování hrozeb a hledat společně jejich řešení. Na tom všem musíme pracovat v důležitém roce 2024. Nejsou v něm jen americké prezidentské volby nebo volby do evropského parlamentu, ale proběhne i výroční summit NATO ve Washingtonu. Což bude v roce 2024, tedy v 75. roce od založení Severoatlantické aliance, mimořádně důležitá událost.