Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi krátce uvést bod, který máme před sebou.

Olympiáda, olympijské hry a olympijské hnutí vycházejí z étosu, který každému je srozumitelný.

Étosu harmonického rozvoje, étosu ochrany menšin a férové soutěže. když čteme olympijskou chartu, tak si člověk uvědomí, že vlastně olympijské hnutí samo ve svých orgánech, v těch, které rozhodují o tom, v jakých disciplínách a jak se bude soutěžit, za jakých podmínek, které také rozhodují o pořadatelích, se vlastně jako jeden z klíčových dokumentů bere, že právě férová soutěž, ochrana menšin, bez rozdílu náboženství, pohlaví, víry, barvy kůže, jazyka – a můžeme pokračovat – nehrají žádnou roli. A každý, kdo se k olympiádě hlásí, se tím musí řídit.

Vím, že to jsou vlastně banální věci, které vnímáme, ke kterým se hlásíme a kterým fandíme, a to doslova. Ale tyhle banální věci vyblednou, když si uvědomíme, že právě olympijských her a dalších mezinárodních soutěží, nemusíme mluvit jenom o nich, se zneužívá v dnešním světě k propagování často naprosto opačných myšlenek. Tam, kde olympijské hnutí prosazuje férovou soutěž, respekt k jednotlivci, vidíme, že se prosazují myšlenky nebo ideologie, které jsou v příkrém rozporu.

Mohli bychom mluvit o historii 20. století, kdy právě olympijské hry v předvečer 2. světové války byly tak strašlivě zneužity, ale můžeme jít i do nedávné doby. Olympiáda v Soči, která byla mimořádně zajímavě zorganizovaným sportovním setkáním, když končila a byl závěrečný ceremoniál, tak už se střílelo na Krymu. Obsazovalo se území suverénního státu Ukrajina a pořadatelská země, Ruská federace, během olympijských her v podstatě dělala operaci, vojenskou, agresivní, která je v přímém rozporu s ideálem olympismu. A co víc, při závěrečném ceremoniálu právě šéf Mezinárodního olympijského výboru vzdával hold pořadatelům za to, jak příkladně se postarali o olympiádu.

Tohle bychom měli mít na paměti, když mluvíme právě o Čínské lidové republice. V roce 2008 Čína totiž pořádala olympiádu, letní olympijské hry, učinila celou řadu příslibů, co všechno zařídí, jak tu olympiádu zajistí. Nejenom logisticky, ale i z hlediska přístupu novinářů, přístupu zahraničních návštěvníků apod.

Problém je, že právě během olympiády a v její předvečer se pořadatel Čínská lidová republika chovala úplně opačně. Novinářům, kteří dostali akreditace, nedala možnost vstupu na svoje území. Těm, kteří chtěli se olympiády účastnit, tak často nařídila zákaz pobytu, pohybu a vlastně i dalších základních lidských práv, které jsou vetknuty nejen do ducha olympismu, ale právě ducha mezinárodní spolupráce, se zmocnila způsobem sobě vlastním. Sledujeme rostoucí agresivitu vůči menšinám v Tibetu, vůči menšinám v Sin-ťiangu a dalším.

A tak jsme svědky, že přestože Čínská lidová republika se tehdy zavázala, že bude respektovat určité principy, tak během samotné olympiády od těchto principů utekla. Novinářům zakazovala natáčet, těm, kteří přijeli a dostali nakonec vstup na její území, dávala takové podmínky, že vlastně nemohli se věnovat svojí práci.

To, co se dělo v těch autonomních územích vůči menšinám, o kterých mluvíme a které nás zajímají, které mají vlastní náboženství, jazyk, kulturu, tak začalo připomínat vojenskou operaci. Míra agresivity režimu vůči každému, kdo nějakým způsobem se znelíbil Pekingu, v té době vzrostla. A tak náš výbor se ve spolupráci s výborem pro vzdělávání, kulturu, lidská práva si udělal fotografii toho, co dělala Čína v roce 2008, co slíbila, a srovnala to s tím, co se tam děje dnes, v předvečer další olympiády. A položili jsme si otázku, jestli se situace zlepšila, anebo zda se naopak změnila k horšímu.

Odpověď je nabíledni – situace se mimořádně zhoršila, a proto jsme se rozhodli v řadě parlamentů světa začít mluvit o olympiádě dříve, než bude pozdě. A to v tom smyslu, aby si všichni dopředu uvědomili, že to může být další příležitost pro to, aby se naše státy, které chtějí držet olympismus a pravidla férové soutěže jako významné hodnoty, nenechaly zatáhnout do hry, ve které bychom dělali stafáž.

Ta jednoduchá otázka je, v jakém světě chceme žít? A jestli chceme být součástí manipulace ve prospěch propagandy, která je tak daleko k ideálům olympijského hnutí. Proto v našem usnesení, které za chvilku přečtu s několika zpřesněními, protože jsme na tom pracovali doslova do poslední chvíle v našich výborech, tak že ho načtu, abyste věděli, o čem hlasujeme, tak jsme se v těch usneseních věnovali právě ideálu olympismu, tématu menšin a určitých závazků, které na sebe Čína bere jako organizátor. A zároveň apelujeme na Olympijský mezinárodní výbor, aby nezapomínal na principy, které má vetknuty do olympijské charty.

Ale protože nejsme mezinárodní parlament, tak se obracíme na Český olympijský výbor. Aby si udělal pořádek, aby vlastně i jménem České republiky nepřipustil, aby olympiády bylo zneužito. Dovolte mi proto teď krátce přečíst usnesení, anebo to mám udělat až později, načíst v podrobné rozpravě?