Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nejen Ukrajina, ale také Česká republika se ocitla ve velmi vážné situaci. Nepřijatelná, neospravedlnitelná ruská agrese sílí každým dnem. Doslova každou hodinou. Dochází k velmi těžkým zraněním a ztrátách na životech, a to čím dál častěji v řadách civilního obyvatelstva. To jsou válečné zločiny. Rusko shazuje kazetové bomby, používá termobarické zbraně, které jsou ničivost srovnatelné s jadernými. Oba typy zbraní zapovídá OSN, které jenom před několika okamžiky ve valném shromáždění masivní, nevídanou většinou odsoudilo ruskou agresi vůči Ukrajině. Na Ukrajinu dnes míří kolony vojenské techniky z ruské federace dlouhé desítky kilometrů. S tím, co nazýváme ruský státní terorismus, máme vlastní zkušenost. Vždyť v roce 2014 byly příslušníky ruských ozbrojených sil při výbuchu muničního skladu zabiti dva Češi v moravských Vrběticích. A naše země má bohužel své zkušenosti s tím, jak vypadá okupace Ruskem. Na úvod proto musíme zde v českém Senátu vyjádřit podporu Ukrajinců, kteří bojují za svou vlast, a hlubokou soustrast těm, kteří přišli o své nejbližší. Manželky, manželky, rodiče, prarodiče a děti. Putin dnes totiž útočí i na ty bezbranné. Čest památce všech obětí této Putinovy války. Co dělá Senát, ptají se nás lidé? Co dělá parlament? A to je vlastně předmět mého vystoupení. Česká republika, její vláda a obě komory parlamentu dělají všechno proto, aby reakce Evropy na tuto ruskou agresi byla silná a nekompromisní. Český Senát přijal v pátek minulého týdne 25. února jednoznačné a velmi silné usnesení, kterým bezprostředně reagoval na rozpoutání války ze strany putinovského Ruska. Za to Senát zaslouží ocenění a poděkování. Dovolte mi, abych vám teď řekl, co v této věci jsem dělal v posledních dnech já osobně. A pak bych se vrátil k tomu, co dělal Senát v minulém období. Jako předseda výboru pro zahraničí, obranu a bezpečnost jsem minulý týden absolvoval sérii jednání v Paříži. S kolegy z různých evropských parlamentů jsme doslova neustále jednali o tom, jakým způsobem reagovat na tuto situaci. V souladu s tím, jaké kroky činila vláda České republiky, jsme hledali shodu s poslanci a senátory z evropských zemí a vysvětlovali jim také naše argumenty. Tato jednání byla velmi osobní, nejsou z toho žádné výstupy mediální, ale právě díky tomu jsme si mohli vyříkat velmi otevřené a tvrdě stanoviska našich zemí bez obalu a také plánovat společný postup. Byl jsem a stále jsem v kontaktu s panem premiérem Petrem Fialou, který prosazuje zájmy České republiky na zahraničních jednáních. Naposledy jsme o Ukrajině a bezpečnostní situaci České republiky jednali dnes dopoledne. S velvyslanci, našimi partnery, především v evropských parlamentech jsme v denním kontaktu. Chci jenom připomenout, že ani ukrajinská krize, ani hrozby z Ruské federace nejsou žádnou novinkou. Náš výbor a náš Senát se jimi zabývaly opakovaně. Také za to chci vám všem poděkovat. Vláda Andreje Babiše naše varování a požadavky často nechtěla moc poslouchat. Tak si to shrňme. Například usnesení č. 153 z 9. června 2020:

„Konstatujeme, že Rusko se snaží dlouhodobě ovlivňovat energetickou politiku Českou republiku a upozorňujeme na to, že bezpečnostní problémy spolupráce s Ruskem při stavbě jaderné elektrárny jsou vážné.“

Vláda nebere zřetel. Usnesení č. 8 z 18. listopadu 2020, tzn. asi o 4 měsíce později:

„Vyzýváme Babišovu vládu, aby vyloučila ze stavby jaderné elektrárny ruské a čínské firmy, protože by mohly představovat ohrožení pro národní bezpečnost. Česká republika by se ve strategické oblasti energetiky a bezpečnosti mohla stát vydíratelnou.“

Vláda nebere zřetel. Usnesení č. 11, 2. prosinec 2020:

„Upozorňujeme, že bezpečnostní zájmy státu by mohly být vážně ohroženy, kdyby agendu prezidenta republiky měl projednávat v Moskvě Martin Nejedlý, osoba bez smlouvy s kanceláří prezidenta bez nezbytné prověrky, ale přesto držící diplomatický pas.“

Nejasnosti ohledně cesty pána Nejedlého do Ruska dodnes nebyly pořádně vysvětleny. Usnesení č. 22 z 15. prosince 2020:

„Konstatujeme, že vláda Andreje Babiše při plánování nového jaderného bloku nadále podceňuje bezpečnostní rizika spojená s Ruskem a Čínou, nenaslouchá bezpečnostním institucím, nenaslouchá Senátu a z nepochopitelného důvodu postupuje ukvapeně a zrychluje proces výběru.“

Toto usnesení jsme předložili Senátu a Senát ho schválil 17. prosince 2020. Usnesení č. 28 z 20. ledna 2021:

„Podporujeme vládu v zavádění tvrdších sankcí vůči Ruské federaci v souvislosti s pokusem o otravu Alexe Navalného látkou novičok. Chceme hledat společný postup se spojenci v rámci EU i s americkou administrativou prezidenta Bidena.“

30. března 2021, tedy necelé tři týdny před oznámení pachatelů státního terorismu v moravských Vrběticích, v usnesení jako Senát říkáme, že Rusko je pro Českou republiku bezpečnostní hrozbou a že národní bezpečnost je absolutní prioritou. I kdybychom kvůli tomu měli mít třeba dražší elektřinu, protože Rusku se nedá věřit. A pak následovala kauza Vrbětice. Tehdy na vyjádření našeho výboru a celého Senátu vláda konečně začala brát ohled a začala jednat. Z tohoto výčtu, který není zdaleka úplný, je patrné, že český Senát ví, co říká a proč. Počet usnesení zdaleka totiž být úplný. Česko-ruským vztahům jsme se věnovali průběžně. Stranou naší pozornost nezůstalo ani Bělorusko. Vedli jsme jednání se Svjatlanou Cichanouskou, kterou jsme následně pozvali k návštěvě České republiky. Vystoupila dokonce zde v Senátu. A vyjadřovali jsme se k porušování lidských práv v Bělorusku, které je dnes spolupachatelem té ruské agrese. A Ukrajina? K situaci na Ukrajině jsme rovněž přijímali usnesení. Dovolte mi uvést jenom 3 příklady.

Usnesení s číslem 16, 28. listopad 2018:

„Konstatujeme, že Ruská federace porušuje mezinárodní právo a nerespektuje svrchovanost Ukrajiny. Odsuzujeme použití síly vůči ukrajinskému námořnictvu a eskalaci situace na Krymu ze strany Rucké federace.“

Druhý příklad, usnesení č. 55 z 19. května 2021:

„Vyzýváme Rusko k okamžitému propuštění zadržovaných občanů Ukrajiny a upozorňujeme, že Ruská federace pořádá rozsáhlé vojenské manévry na ukrajinsko-ruských hranicích.“

Už tehdy v květnu 2021 jsme jasně vyjádřili naději, že válečné zločiny na Ukrajině páchané Ruskou federací musí být posouzení mezinárodním trestním soudem. Tyto usnesení jste podpořili na plénu Senátu, a sice 10. června 2021. A bylo přijato pod číslem 229. Poslední příklad, usnesením 112 ze 7. prosince 2021 upozorňujeme mimo jiné na to, že mimořádná aktivita ruských vojsk vyvolává vážné pochybnosti o tom, jaké jsou skutečně záměry Ruska na Ukrajině. Takže až se budou občané zneklidněně ptát, co s tím děláte, co s tím můžete dělat? Můžete také říct – už jsme dělali. A budeme dělat i nadále, protože vláda v těchto citlivých strategických otázkách potřebuje podporu Senátu napříč politickým spektrem.

Vážené kolegyně, vážení kolegové, po celé roky, co tady spolu pracujeme, se setkávám s kritikou, že to s Ruskem někdy vidím moc černě. Že ohrožení ze strany Ruské federace není tak velké, jak opakovaně tady zmiňujeme. Nyní stojíme před realitou, která bohužel předčila i ta nejhorší očekávání. A tak si vám dnes dovoluji předložit návrh usnesení z našeho výboru, které jsme včera přijímali jednomyslně poté, co jsme za zavřenými dveřmi jednali s náměstkem ministryně obrany a s náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky, armádním generálem Alešem Opatou.

Na základě těchto jednání jsme dospěli k závěru, že je nejen potřeba vládu podpořit v jejím úsilí, ocenit její humanitární vojenskou, finanční a diplomatickou podporu Ukrajiny, ale také vyzvat ji k tomu neprodleně posílit nezávislost České republiky na Rusku, posilovat odolnost našich občanů a především intenzivně pracovat na modernizaci armády, a to nad rámec těch nekonečně dlouho diskutovaných 2 procent HDP. Bezpečnostní prostředí v Evropě se razantně proměnilo k horšímu. Jediným garantem naší bezpečnosti je dnes Severoatlantická aliance. Evropské státy v čele s Německem se dnes probouzejí a rychle začínají budovat jsou obranyschopnost. Také naše republika musí reagovat. Senát se problematikou financování armády České republiky zabýval kontinuálně. I za to vám děkujeme. Tato dlouhodobě neřešená záležitost se právě ve světle současných událostí ozývá s velikou naléhavostí. Otázku modernizace naší armády musíme začít vnímat v plnou vážností. O tom je také usnesení, které máte před sebou a o jehož podporu vás nyní žádám. Nejde tu o nějaká procenta HDP. Jde tady o naši svobodu, o vůli a schopnost se bránit. Dnes totiž jako Česká republika rozhodujeme o bezpečnosti nejenom naší země na celá příští desetiletí, ale také o bezpečnosti na kontinentu. A Ukrajině pomůžeme nejenom přímo, ale i tím, že sami budeme silnější a posílíme si obranyschopnost. Děkuji vám za pozornost a za podporu usnesení. Díky.