Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové.

Mrzí mě, že zástupci petentů tady nejsou a opustili sál, stejně tak jak nepřišli k projednávání na jednotlivé výbory. Nicméně musím říct, že ze všech vystoupení předešlých tady zaznělo, že to není žádný problém. Já se touto problematikou zabývám více než 5 let a je to velký problém. Mám k tomu množství posudků, rozsudků soudů, nález Ústavního soudu a ekonomické rozbory. Máme problém ve Zlínském kraji, na kterém budu demonstrovat, jakým způsobem se vodárenství vyvíjelo po roce 2000. Tento model, který vás asi překvapí, je aplikován i v Prostějově, Olomouci a dalších krajích ČR nebo spíš českého regionu.

Co se stalo v roce 2004 ve Zlíně?

Jak tady zaznělo, akcie VaK, vy jste zástupci komunální politiky, tak víte, že držitelé akcií jsou municipality, to znamená města a obce, u nás je to tak, že města a obce ve zlínském okrese mají dohromady jeden VaK a drží ty akcie. Ve všech stanovách těchto VaK v ČR je zakázáno převádět tyto akcie na někoho jiného než na stávající vlastníky, to znamená na ty obce. Nikdo jiný než ty obce mezi sebou si nemůže tyto akcie na jméno prodávat. Zahraniční koncern Veolia Water se chtěl dostat k hospodaření na té vodě, chtěl získat ty akcie. Ale protože nebylo možno je legálním způsobem koupit, zavázal Českou spořitelnu k tomu, aby zajistila hlasovací práva. Tak se stalo to, že Česká spořitelna ve Zlíně zastupovala zlínské město, které mělo 47 procent akcií, a místo aby za to zastupování dostala zaplaceno, já když zastupuji své klienty, tak mi klienti platí, za to zastupování zaplatila městu Zlín 34 milionů. Všechno je v rozsudcích Vrchního soudu a nálezu Ústavního soudu. Takže zástupce platil městu 34 milionů za to, aby ho mohl zastupovat.

Na základě toho, že mohli zastupovat město, převedli hlasovací práva, Česká spořitelna, které získala i z dalších obcí, na takzvanou Jižní vodárenskou, která byla napojena na Veolii Water. Tato Jižní vodárenská, když disponovala potřebným počtem hlasů, odhlasovala, že provozování, provozní část na vodovodní infrastruktuře převede prodejem podniku na Zlínskou vodárenskou, což byla taky Veolia Water. Takže Veolia si odhlasovala, že na svoji jinou Veolii převede hospodaření.

Samozřejmě ten prodej podniku nebyl možný bez souhlasu valné hromady a ten souhlas valné hromady byl získán takovýmto způsobem.

Všechny soudy řekly, že je to obcházení zákona, zneplatnily tyto postupy a řekly, že v žádném případě se to nezakládá nebo nepotkává s dobrými mravy. Je tam jmenován rozsudek Ústavního soudu Spolkové republiky Německo z roku 1986, kdy nelze oddělit hlasovací právo od vlastnictví akcie, takže všechny tyto úkony jsou neplatné v rámci, já teď mluvím, našeho zlínského okresu.

Co tato situace, byť je neplatná a zatím se vedou soudní spory o případné vydání zpět tohoto hospodaření... Co to v praxi znamenalo? V praxi to znamenalo, že VaK, jehož akcionářem jsou obce a města v našem kraji, obdrží ročně asi 128 milionů na nájem infrastruktury, pouze nájem na tu infrastrukturu, kdy ta infrastruktura je v řádu miliard, těch 128 milionů samozřejmě nestačí ani na úplně tu nejběžnější údržbu.

Vlastní provozování této infrastruktury, to znamená to vlastní hospodaření, provádí tzv. Moravská vodárenská, což je Veolia Water, ta inkasuje veškeré příjmy z toho hospodaření, tyto příjmy samozřejmě generují zisk. Tento provozní model je velmi nevýhodný. Mám na to dva ekonomické posudky. Tento provozní model způsobuje to, že ten zisk nezůstává ve VaK, ale tento zisk je odčerpán do zahraničí. Já jsem silně pravicový, taky víte, že sedím na pravici, jsem zástupce podnikatelů, jsem skutečně pro to, aby většinu věcí zvládal soukromý sektor, tak jako u exekutorů, nikoliv státní organizace. Nicméně tento nemravný způsob, tento způsob, způsobuje, že, popíšu na krásné situaci, bydlím na ulici Brigádnická, máme tam novou silnici za desítky milionů, tato nová silnice, když se budovala, RWE, dnešní Innogy, využilo situace, že silnice je situace vykopána až na základ, položilo nové potrubí vč. odboček plynu. Když jsem žádal město, ať VaK udělá to samé na té silnici, řeklo: My na to nemáme peníze, protože veškerý zisk zůstává Veolii. Ten nájem, tu almužnu, kterou dostáváme, na to nestačí. Výsledkem bylo, že první díra v té nové silnici za desítky milionů tam byla za 14 dní. Kdybych vám poslal fotky, těch děr je tam spousta. A ještě teď z krásného nového chodníku tekla řeka, která byla z prasklého potrubí, na které jsme upozorňovali. Tohle je důsledek toho ekonomického modelu, který soudy považují za nemravný, za obcházení zákona, který soudy považují za něco, co nikdy nemělo nastat.

Vím, že samotná petice toto zmiňuje v jednom bodě, ale toto je ten základní problém. Jak dopadne petice, není pro tento stát úplně to nejdůležitější. Pro nás bude důležité to, až k nám přijde návrh ústavního zákona. Víme, že ty smlouvy, byť neoprávněně, ta neplatnost je od počátku podle těch soudů, za chvíli vyprší, ty municipality si nevědí rady s tím, jak to vypovědět. Ale co když to někde zase za podobných podmínek, že město dostane zase zaplaceno 34 milionů, za to, že někoho nechalo zastupovat, co když to někdo v budoucnu zase udělá? Jak říkám, vy mě asi trochu znáte, víte, že nemluvím o věcech, které dlouhodobě do hloubky nestuduji.