Dobrý den, dámy a pánové, milé kolegyně, milí kolegové, vážená paní ministryně.

Já se nehlásím proto, abych nějak zpochybňoval předloženou novelu zákona. Spíše chci trochu jít dál. Já jsem velmi uvítal úvodní slovo paní ministryně, ze kterého jsem pochopil to, co musím říct, že jsem nestihnul s úplnou jistotou pochopit ze svého samostudia materiálů, které jsme dostali pár hodin dříve, totiž, že čtvrtletní odložení povinnosti dokládat skutečnosti se, to, že nebude problémem pro ty, pro které by nárok na státní podporu nově vznikl, to se mi zdá úplně esenciální u téhle věci, jo? To, že jedna věc je to, že ti, pro které to je nějaký kontinuální stav, který trvá, tak pro jednou nebudou muset po tom čtvrt roce to dokládat, tak si myslím, že je to skvělé, prostě to je to, co potřebujeme teď udělat. Ale je samozřejmě důležité, aby to neznamenalo to, že které je to nějakým způsobem nově vznikne nebo se zase tato situace nějakým způsobem nově změní, takže by měli zavřené dveře. Takže to jsem rád, že toto tak je. Ale pro mě vlastně paradoxně jedna z klíčových vět toho předloženého materiálu nebo materiálů, které jsme v tomto měli v posledních dvou dnech, je věta v předkládací zprávě, která mluví o tom, že ministerstvo práce a státních věcí nepředpokládá, že by toto opatření mělo nějaký dopad na státní rozpočet. To je super, to jsme rádi, státní rozpočet dostane pěkné kapky teď, že jo, tak aspoň že ne tímhle. Ale z mého pohledu to tedy znamená to, že ministerstvo práce a sociálních věcí nepředpokládá, že by měl být nějaký významný počet lidí, kteří tuto situaci, řekněme nějak zneužití nebo vůbec prostě lidí, pro které se ta situace skutečně reálně nějak změní během půl roku, oproti dosavadnímu stavu, kdy se řeší čtvrt roku. A to já jsem rád, to je... Nebo nevím, já teď samozřejmě bych byl rád, kdyby těch lidí, kteří tuto podporu potřebují, kdyby jejich počet jakoby klesal, to by bylo bezva, ale jako chápu, že asi holt přírodě neporučíme úplně ve všem, takže asi neklesá. A vede mě to k tomu, a proto jsem se přihlásil, jestli vlastně z této situace, která je v tuto chvíli fakt jako veliký problém, bychom také nemohli vydestilovat něco, co by možná bylo pozitivní do budoucna. A to sice, že vlastně by se tak moc strašného nestalo, kdyby ti lidé, kterých se tento zákon dotýká, nemuseli i nadále ty předmětné zkušenosti dokládat každý čtvrt roku, a vlastně by stačilo, kdyby ho dokládali jenom co půl roku. Pro ty osoby, o které by šlo, by to byla veliká úleva. Prostě administrativní šiml je náročný. Současně by to znamenalo úlevu pro úřady. Potřebovali by o polovinu méně práce tomu věnovat. A jestliže předkládací materiál vlády říká nebo ministerstva říká, že by to nemělo dopad na státní rozpočet, ta předkládaná novela, tak se z toho dá při troše odvážnosti odvodit, že nejspíš by to asi neznamenalo nějaký jako dramatický posun v tom, co by stát musel a nemusel platit. Takže mě to vede k žádosti, k prosbě směrem k MPSV, jestli bychom se na tohle nemohli jako reálně podívat, netýká se to teďka té situace, toho na čtvrt roku to pojďme zmrazit, žádný problém, ale pojďme se ještě dívat dál. A nemůžeme vlastně lidem, kteří v řadě případů jsou to prostě lidé, kteří se opravdu starají o lidi, kde jsme rádi, že se starají jako stát, tak jim trochu ulevit i v tomhle smyslu.

Moc vám děkuji za pozornost. A paní ministryni za to, že by tomu případně věnovala další pozornost, až se věci trošku odlehčí a bude myšlenková a intelektuální kapacita na to, věnovat se i trošku déle běžícím věcem, než jenom jsou bezprostředně hrozící starosti s koronavirem.

Děkuji.