Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové,

v podstatě mě trochu vyprovokoval kolega Jirka Čunek tím, co říkal. Já jsem v podstatě pochopil, že tak jak tady sedíme a máme 14 krajů v rámci České republiky, tak se to týká de facto 3 krajů. Z mnoha rétorických věcí, které všeobecně slýchávám, nejenom od Jirky Čunka, tak z těch ostatních regionů nejsme pochopeni v těch 3 regionech, které jsou strukturálně postižené, nebo lépe říkejme dneska, které jsou nebo mají jít do nějaké transformace.

Kde je těch 42 miliard v rámci Restartu? To je věc, se kterou se přišlo před několika lety. Já furt hledám celou dobu, kde jsou peníze z Restartu. Zúčastnil jsem se několika sezení, která vždycky svolali vládní zmocněnci, pan Cieńciała nebo paní Nekulová na Ústeckém kraji, kam jsme měli přijít jako poslanci, jako senátoři z těch oblastí, a potom třeba významní primátoři a podobně. To byl totálně promarněný čas. Žádné peníze nepřišly. Nebyly to žádné peníze navíc, což se nám snažila vláda tehdy naočkovat pod kůži. Ne, tak to nebylo. My jsme se všichni domnívali, protože to bylo takové zaklínadlo v médiích, že do těch postižených regionů přijde 42 miliard. Všichni jsme si mysleli, že přijde 42 miliard ze státního rozpočtu během několika let. Úplně vymezených bokem. No jo, ale ono to tak nebylo. Ona to byla obyčejná soutěž o těch 42 miliard. Netýkala se pouze těch postižených regionů. Takže ta pomoc, která byla deklarovaná, v podstatě nebyla. Dodneška k nám žádné peníze nedorazily. Já bych poprosil pana předsedajícího, jestli by se mohli na recepci ztišit, protože mě to ruší.

Děkuji. Další věc, to omezení, co tady navrhuje kolega Kos, 5, 10 %... Samozřejmě my necháváme na vládě, v jakých mezích se bude pohybovat. Vláda v podstatě, pokud ty naše regiony, ty postižené, tam nebudou mít své zastoupení, tak kdo za nás bude kopat? Všichni chceme svítit. Jsou tady tři srdce, které produkují energii v České republice. Myslím ta velká srdce. Jsou to dvě jaderné elektrárny a potom je to celý ten konglomerát těch povrchových dolů, který těží hnědé uhlí a ze kterého se potom poměrně hodně nesmyslně a neúčinně vyrábí elektrická energie. Tady v Praze, kdekoliv jinde na Moravě, na jižní Moravě, kteří nezažili ty obrovské převraty v území, a vezmu to už od té doby, když přišli těžaři z Bavorska, ze Saska, do Krušných hor...

V podstatě se dobývalo a jenom se bralo. Ale dejme tomu, Jáchymov byl v té době druhé největší město po Praze. To znamená, zůstávaly tam peníze, byly tam holandské bankovní domy atd. Čili ty peníze tam aspoň částečně zůstávaly. Po válce k těm stovkám obcí, o kterých mluvil kolega Rabas, přibyly další stovky obcí, které zanikly díky odsunu. To byla další rána, další jizva. Ale přišly také jáchymovské doly. To území se celé uzavřelo, celé to Jáchymovsko. Tam jste se dostali jenom na průkazku.

Ty škody, a teď budu mluvit o jáchymovské oblasti a o Horním Slavkově, ty nebyly nikdy zlikvidovány. To území nebylo nikdy revitalizováno. Dneska si příroda pomohla sama. Bývalé, ať doly nebo úpravny atd., co tam všechno potom zůstalo, zarůstá a je to v podstatě taková šílená paměť, která nám dává najevo, že se tam dobývalo ještě s těmi mukly. To je to nejhorší, a že mnoho politických vězňů přišlo o život. Ale do toho regionu nepřišly žádné peníze nazpátek.