Pane předsedající, pane ministře, kolegyně, kolegové, děkuji za slovo.

Já bych měl k téhle materii tři poznámky. Jedna se týká toho, co tady říkal už kolega Fischer, kde sice já to chápu, ale nevím, jestli vůbec tohle můžeme říct nahlas a smířit se s tím. To, že unikají informace ze spisu proto, že orgány činné v trestním řízení nemůžou konat svoji práci a nahrazují to úniky ze spisu, je sice lidsky pochopitelné, ale zároveň, pokud to my jako politici vyslovíme, tak bychom měli v tuto chvíli milion nápadů, jak to změnit, a nejenom konstatovat, že se tu jedno bezpráví vytlouká druhým bezprávím. To je strašně málo. To nejde.

Druhá poznámka. A to já budu říkat vždycky, když se budeme bavit o trestním právu. My nemáme funkční trestní řád. My nemáme funkční trestní řád, trestní řízení tady trvá léta a s tím potom souvisí, když nějaká kauza vypluje na povrch, tak veřejnost je zvyklá, že rozsudku se dočká za pět, za šest, za sedm let a má tudíž tendenci to řešit hned. Hned vynášet rozsudky, úsudky, novináři o tom informují, veřejnost o tom diskutuje, proto když něco praskne, tak máme takovou společenskou tendenci okamžitě vynést rozsudek. Ale protože víme, že toho rozsudku podle zákona se dočkáme za pět, za šest, za sedm let, a nebaví nás čekat.

Takže to je znovu, co budu říkat pokaždé, když se budeme bavit o trestním právu. My jsme rekodifikovali všechny zákony, které máme po roce 89. Akorát trestní řád neustále používáme z roku 1960, milionkrát záplatovaný, naprosto nefunkční, trestní řízení je dneska fraška. To je divadlo, kdy tam obhájce hraje svoji roli, aby byl jeho klient spokojený. Soudce si akorát hlídá proces, aby neudělal procesní chybu a nevrátilo se mu to znovu kvůli procesní chybě. Chodí tam státní zástupce, který má zrovna službu, a kolikrát o té kauze ani nic neví. Je to fraška. Na hledání spravedlnosti v trestním řízení zapomeňte.