Vážený pane předsedající, vážený pane ochránce práv, kolegyně, kolegové.

Ze svého následujícího vystoupení nemám žádnou radost, v podstatě cítím neskonalý smutek, že musím říkat to, co musím říkat. Protože úřad ombudsmana s prvním ombudsmanem, kterého jsme měli, byl institut, který jsme všichni respektovali, vzhlíželi k němu, a to, co se z něj stává pod vedením současného ombudsmana, mě mrzí. Respektive jak je prezentován navenek, protože na tom úřadu zůstala spousta lidí, kteří odvádějí výbornou práci. Ale často je ten úřad hodnocen od své hlavy, a to nefunguje.

Já jsem tuhle brouzdal po Facebooku a našel jsem tam status, kde někdo sdílí stížnost ukrajinského prezidenta, že potřebuje víc pomoci, a okomentoval to slovy: „Pomáháme, jak můžeme na úkor vlastních občanů, a ještě se máme nechat urážet? Přestává se mi to líbit.“ Tak jsem si říkal, nějaký postarší fanoušek SPD měl potřebu ulevit si na Facebooku. A potom se podíváte, že to je status pana ombudsmana Stanislava Křečka. A zdaleka není jediný.

Facebook pana ombudsmana je plný předsudečných, až na hraně rasismu, nenávistných statusů proti menšinám, ať už sexuálním, ať už národnostním... Pan ombudsman má pravdu, že každý má právo na vlastní názor. A pokud on takové názory má, tak ať si je prezentuje, ale zároveň je reprezentantem nějakého úřadu. A s tím jde nějaká zodpovědnost. A když už má takové názory, které jsou naprosto neztotožnitelné a nesouladné posláním, které ten úřad má, tak by mohl k tomu úřadu mít alespoň takovou úctu, že by mohl mlčet. Aspoň po dobu toho úřadu.

Já vám tady předestřu usnesení, já vám ho nejdříve přečtu, protože ho musím načíst, pokud se nepletu.