Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, přicházím před vás, abych se pokusil obhájit usnesení Senátu, kterým Senát zamítl návrh zákona, kterým se mění zákon o pobytu cizinců a některé další zákony. Jedná se o zákon, který zde ve Sněmovně byl schválen poměrně velkou většinou, naopak v Senátu jako ústavně právní výbor, tak garanční výbor pro zahraniční věci navrhl jeho zamítnutí a následně byl tento zákon zamítnut plénem Senátu. Kde tedy vznikl tento rozdíl v pohledu na jeden právní předpis mezi dolní a horní komorovou?

Mám za to, že je tu malinko spor o tom, alespoň z diskusí, které jsem slyšel jak tady ve Sněmovně, tak na půdě Senátu, o čem ten zákon vlastně je a o čem naopak není. To, o čem není, je azylové právo. Není o azylu, není o uprchlících, není o tom, čemu dneska říkáme migrační krize. Tuto problematiku řeší především azylový zákon. Tento zákon je o cizincích, kteří u nás studují, pracují, mají založené rodiny. Zcela příkladmo je například o Kanaďanech nebo Američanech, kteří v našich školách učí děti angličtinu. Je o Mongolech, Ukrajincích, Vietnamcích, kteří doplňují pracovní síly zejména dělnické v továrnách. Je o lidech z postsovětských zemí, kteří doplňují odborný - leckdy odborný personál v našich nemocnicích. Je o Korejcích, kteří jsou členy nejvyššího managementu zahraničních společností u nás. Je obecně o cizincích, kteří se z jakéhokoliv důvodu usadili v České republice a založili tady rodinu. O těch tento zákon je.

Mnohokrát a stále a opakovaně je řečeno, že tento zákon, resp. tato novela má přinést zvýšenou bezpečnost České republiky. Já si dovolím s tím polemizovat. Opakovaně jsem chtěl slyšet ať už na diskusích na výborech Senátu, na plénu Senátu nějaké konkrétní ustanovení této novely, které přináší zvýšenou bezpečnost České republiky. Nikdy jsem žádné konkrétní ustanovení neslyšel jmenované. Naopak chcete-li se bavit o bezpečnosti či nebezpečnosti této úpravy, tak v ní můžete najít jedno ustanovení, jednu novinku, která vlastně bezpečnost České republiky snižuje. Jedním ze základních bezpečnostních prvků je to, že chce-li cizinec na naše území vstoupit ať už za prací, za studiem, musí ho fyzicky vidět někdo na naší ambasádě. Naši velvyslanci, které jsem potkal, potvrzují, že tento fyzický kontakt je první a základní kontrolou. Zkušenost každého velvyslance dokáže odhalit při osobním kontaktu nesrovnalosti mezi realitou a údaji v žádosti cizince. A tahle novela přichází v určitých případech s odstraněním téhle té kontroly.

Některé firmy budou za předem daných podmínek moci žádat pro své budoucí zaměstnance, podávat a vyřizovat žádosti hromadně, aniž by tyto osoby kdykoliv z našeho velvyslanectví kdokoliv viděl. Chápu, že je to reakce na nedostatek pracovních sil. Chápu, že je to reakce na dosti nefunkční vízový systém České republiky. Nevím tedy, jestli je to opatření správné či nikoli, ale každopádně je to opatření, které snižuje bezpečnost České republiky, odstraňuje jeden kontrolní mechanismus.

V Senátu dále vznikla diskuse o tom, nakolik férový a správný byl legislativní postup, kterým se tento zákon dostal do podoby, v které byl předložen v Senátu. Tenhle zákon prošel velmi složitým připomínkových řízením. Hned třikrát byl v Legislativní radě vlády, vypořádalo se na 200 různých připomínek. Až tedy zákon dostal nějakou kompromisní podobu stvrzenou usnesením vlády, se kterým byl předložen Sněmovně. My jsme však shledali zásadní úpravy, které do podoby zákona a sjednaného kompromisu výrazně zasáhly. Příkladmo lze uvést zrušení dozoru státních zástupců nad detencemi. To byl vládní kompromis, který zajistil naplnění našich závazků z mezinárodních úmluv, a ten byl zrušen.

Já nechci a nikdo nemůže zpochybňovat právo Poslanecké sněmovny přijímat pozměňovací návrhy, ovšem jak vyplývá například i z rozhovoru, který předkladatel těchto pozměňovacích návrhů poskytl tisku, jeho rozsáhlé pozměňovací návrhy byly prací Ministerstva vnitra. Zástupci Ministerstva vnitra pak změny podpořili jak zde a jednání výboru, tak na jednání pléna Sněmovny, přestože ty pozměňovací návrhy jdou proti usnesení vlády, s kterým byl tento návrh zákona předložen. Tedy z pohledu senátu Ministerstvo vnitra tak trochu obešlo legislativní proces, porušilo usnesení vlády a ve Sněmovně se do zákona neprosadilo to, co mu neprošlo v legislativní radě vlády. Díky tomu, že zákon dostal mimo jiné do stavu, kdy hned v několika bodech byl oficiálně Ministerstvem spravedlnosti označen za rozporný s našimi mezinárodními závazky, se smlouvami, kterými jsme vázáni. Z jeho pohledu přece nelze přijmout zákon, který Ministerstvo spravedlnosti jako garant zákonnosti označí za nezákonný.

Chtěl bych u několika, myslím, že konkrétně čtyř bodů, konkrétně argumentovat, že tento zákon je rozporný s našimi mezinárodními závazky a není o bezpečnosti České republiky. Prvním bodem je odstranění dozoru státních zástupců nad detencemi. Tento dozor byl obsažen v návrhu tak, jak přišel do Sněmovny, a tady byl změněn, byl odstraněn. Dozor státních zástupců nad detencemi byl vyjednán tak, abychom naplnili závazky, které máme z mezinárodních smluv, že nad zadrženými osobami bude moci někdo vykonávat dozor někdo nezávislý, nespojený s Ministerstvem vnitra. Bylo vybráno státní zastupitelství, což byla optimální varianta. Teď je tedy odstraněna. Slyšel jsem argument, že "na co tam mít státní zástupce, když to může hlídat třeba ombudsmanka". Prosím, ale srovnejte si oprávnění ombudsmana a státního zástupce. Státní zástupce má mimo jiné v rámci toho původního návrhu právo vydat příkaz třeba k propuštění zadrženého cizince. A co může ombudsmanka? Ombudsmanka může akorát napsat zprávu dotčeným orgánům, to je všechno. Jsou to pravomoci naprosto nesrovnatelné a nebude-li tedy nezávislý dozor nad detencemi, dostaneme se do rozporu s mezinárodními závazky. A hlavně prosím, řekněme mi, odstranění státních zástupců nad detencemi, jak to posiluje bezpečnost České republiky.

To by tam ti státní zástupci dělali něco jako proti českému státu nebo proti bezpečnosti?

Druhý velmi diskutovaný bod je takzvané odstranění přiměřenosti zásahů Ministerstva vnitra do soukromí cizince. Když ho přeložím velmi krátce, tak on zní vcelku logicky. Je to zhruba o tom, že když cizinec, který se zdržuje na území České republiky, spáchá trestný čin, bude automaticky ukončen jeho pobyt. Dodneška tomu bylo tak, že ten pobyt mohl být ukončen, ale muselo se sledovat, jestli ten zásah, řekněme toto ukončení pobytu, není nepřiměřený zásah do jeho soukromí, do jeho rodinných poměrů. Jak říkám, zní to vcelku logicky. Někdo chce u nás žít, nerespektuje naše právo, spáchá trestný čin, tak ať jde. Ale to je trošku zjednodušené. Zamyslete se, prosím, nad tím, co všechno v České republice může být trestným činem. Vzpomeňte si na stříkání tykadel na billboardu - trestný čin. Být ten člověk cizinec, vyhostili bychom ho. Z poslední doby, natáčení jiného člověka, který sprejoval cosi na zeď - trestný čin. Nakreslení siluety člověka při demonstraci na chodníku - trestný čin. Nedávno se dokonce projednával případ, kdy jako trestný čin bylo hodnoceno, když člověk vystrčil holý zadek na projíždějící vojenský konvoj.

Zkrátka, trestný čin můžete spáchat velmi jednoduše a je otázkou, jestli automaticky takovým lidem ukončovat pobyt je přiměřený trest.

Je to opravdu o situaci, kdy můžete mít člověka, který sem přišel jako dítě, vystudoval tady, umí plynule česky, má tady rodinu, má tady práci, má tady přítelkyni a nemusí udělat nějakou z takových bizarností, o kterých jsem mluvil, ale může fakt udělat hloupost. Dá si pivo, sedne za volant, nabourá sousedovi do plotu. A my ho automaticky pošleme zpátky do země, kde už nikoho nemá, nikoho nezná, můžeme ho dokonce poslat třeba v případě Ukrajiny do země, kde je válečný konflikt, za co by jiný občan České republiky dostal napomenutí ty, ty, ty, za to uložíme tomu cizinci tak zásadní trest.

Je důležité říci, že když někdo spáchá trestný čin, posuzuje to soud, ukládá mu trest, tak v případě, že je to cizinec, tak už soud vždycky zvažuje, zda mu náhodou neuloží trest vyhoštění, protože soud posuzuje opravdu nejenom vinu, ale posuzuje také trest. A pokud shledá, že trest vyhoštění by byl přiměřený, tak mu ho uloží.

Stejně tak Ministerstvo vnitra v případě, že posuzuje nějakou žádost třeba o prodloužení pobytu cizince, který spáchal trestný čin, na základě toho, že ten člověk spáchal trestný čin, mu může pobyt neprodloužit nebo ukončit, ale doteď muselo zkoumat, zda takový zásah a takový trest by byl přiměřený všem okolnostem. Teď nemusí. Hned několik evropských předpisů, hned několik mezinárodních smluv říká opakovaně, že zkoumání přiměřenosti zásahu státní správy do soukromí cizince je jedním ze základních práv. A my ho tu přímo flagrantně porušujeme.

Třetí věc, kterou chci zmínit, která v současném návrhu je, je povinnost soudu ukončit řízení o propuštění ze zadržení nebo žalobu proti zadržení v případě, že do rozhodnutí soudu byl ten cizinec propuštěn. Jinými slovy situace, kdy zadržený cizinec podá žalobu proti svému zadržení a než rozhodne soud, tak on je propuštěn. Zase byste si mohli říci - ano, to je zkrácení, usnadnění a odlehčení soudní praxi, vždyť přece o co jiného mu šlo, než aby byl propuštěn. Je propuštěn, tak proč bychom v tom řízení měli pokračovat? Jenže ono to rozhodnutí, resp. to, že nemůže dosáhnout rozhodnutí o tom, jestli jeho zadržení bylo zákonné či nikoliv, má další následky. Pokud nikdo nerozhodne o tom, jestli to zadržení bylo zákonné či nikoliv, ten cizinec se nemůže domáhat případné náhrady škody, ta je podmíněna výrokem soudu o nezákonnosti přístupu a mimo jiné třeba taková drobnost, musí si tu detenci, to zadržení, ty náklady, zaplatit. To je prostě odejmutí práva na soudní přezkum jako hrom.

Vžijte se do situace, že budete mít někde krátkodobou práci, já nevím, v Japonsku, v Koreji, tam vás bez udání důvodu nebo z nějakého malicherného důvodu zadrží, budete několik týdnů v detenci, vy si podáte žalobu proti tomu zadržení, po několika týdnech vás pustí a řeknou vám: Tak, a to je všechno. Teď nemáte právo zkoumat, jestli jsme vás zadrželi oprávněně, nemáte právo žádat jakoukoli náhradu škody, zaplaťte nám náklady, které jsme s vámi měli, že jsme vás zadrželi, a běžte pryč. To je přece něco tak flagrantního, v rozporu se základními právy, se základními právními principy, a dovolím si tvrdit, že i s Listinou základních práv a svobod, protože právo na soudní ochranu je tady naprosto zásadním způsobem porušeno.

A zase bych se mohl ptát, jak takovéto ustanovení, to, že vyřadíme z nějaké věci soudy, přispěje ke zvýšení bezpečnosti České republiky.

Poslední příklad, který chci zmínit, je nově stanovená povinnost cizince vycestovat pro jakékoli byť jen formální pochybení při vstupu nebo pobytu na území České republiky. Řeknu vám to na konkrétním příkladu. V České republice byl singapurský student, studoval tady filmové vědy, během studia se seznámil s Češkou, zamiloval se, vzal si ji. Ale nějak nepožádal včas o změnu důvodu pobytu ze studijního na sloučení rodiny. Pobyt, kdy tady byl za účelem studia, mu vypršel, a on chce požádat o pobyt nový. Podle současné právní úpravy by to mohl udělat na území České republiky, Ministerstvo vnitra by to posoudilo, buď by mu vyhovělo, on by tu zůstal, nebo by mu nevyhovělo a on by se musel vrátit. Podle nové úpravy, kterou máte na stole, už takovou možnost nemá. Musí se automaticky vrátit zpátky do Singapuru a tam požádat o všechno znovu a čekat na vyřízení, bez ohledu na to, že tady má třeba rodinu, že tady může mít těhotnou manželku, cokoli.

Víte, co je paradox? Že tato povinnost je mu uložena jenom v případě, že má za manželku Češku. Kdyby měl za manželku Němku, trvale usazenou v České republice, tak se mu to stát nemůže, protože právě proti takovým excesům je chráněn evropským právem. To znamená, že z mého pohledu je to ne trošku, ale dost diskriminace českých občanů, kteří mají tu drzost vzít si cizince za muže nebo za ženu.

A zase stejná otázka. Jak tohle opatření posiluje bezpečnost České republiky?

Už se chýlím k závěru. Z mého pohledu tedy před vámi leží zákon, který nezvyšuje bezpečnost České republiky. Je to pouze zákon, který má usnadňovat práci úředníkům Ministerstva vnitra. Je složité odůvodňovat přiměřenost zásahu Ministerstva vnitra do soukromí cizince? Tak tu povinnost zrušíme. Prohrává ministerstvo třetinu žalob proti zadržení cizince? Tak ty žaloby zrušíme.

Koneckonců z dílny Ministerstva vnitra je i návrh, aby proti některým jeho rozhodnutím nebyl soudní přezkum vůbec povolen, který vámi naštěstí nebyl schválen.

Tento návrh zákona z mého pohledu a z pohledu Senátu vznikl neférovým legislativním procesem, zákon je v rozporu s usnesením vlády, s kterým byl předložen, zákon je rozporný s našimi mezinárodními závazky, jak se oficiálně k tomu vyjádřilo Ministerstvo spravedlnosti. Zákon, proti kterému brojí řada organizací, nejenom Výbor pro ochranu práv cizinců, jak byste očekávali, ale i Česká advokátní komora, Hospodářská komora a řada dalších institucí.

Cizinecký zákon se novelizuje velmi často, až několikrát ročně. Už teď je v legislativním procesu další novela. Prosím tedy, nic se nestane a nic neztratíme tím, když tento návrh, který se vyloženě nepovedl, bude zamítnut a to dobré, co v něm je, bude zapracováno do nové novely, která se v této chvíli již připravuje.

Děkuji za vaši pozornost.