Děkuji, vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené kolegyně, kolegové, z různých stran slýcháme, že není dobré situaci eskalovat. Dovolím si tvrdit, že zlo rozumí jen tvrdému postupu, že proti raketám a tankům se nedá bránit pouze prohlášeními. Taky si uvědomuji, že my jako demokraté, resp. demokracie jako taková to má složitější a těžší než diktatura. Proto si velice dobře uvědomuji, že naše šance je jedině v tom, že budeme jednotní. Proto chci z tohoto místa vyzvat představitele těch čtyř členských států EU, konkrétně Německa, Itálie, Maďarska a Kypru, aby přehodnotili ten dnešní, z dnešní noci nesouhlas s vyloučením Ruska z bankovního systému SWIFT, aby toto své stanovisko přehodnotili, protože stávající sankce jsou opravdu nedostatečné. Rusko s nimi podle mě velice dobře počítalo.

Velice dobře jsem vnímal v předcházejících dnech to rostoucí napětí na ukrajinsko-ruské, ale i ukrajinsko-běloruské hranici. Do včerejšího rána se přiznám, že jsem nevěřil, že prezident Ruské federace dá povel k útoku na svrchovaný stát. V návaznosti na paní senátorku Jelínkovou, přestože jsem si vědom překážek, připojuji se k té výzvě Mezinárodnímu trestnímu soudu, aby se činy Vladimira Putina zabýval. A je-li to překážkou, je-li tou zásadní překážkou, aby se tím Mezinárodní trestní soud zabýval, to, že musí nejdřív přijít z Rady bezpečnosti OSN podnět, na rovinu si řekněme, že ten podnět asi nepřijde, když Rusko je členem Rady bezpečnosti OSN, pak je jednoznačně nutné se zabývat tím, jestli agresor může a má být členem Rady bezpečnosti OSN, jestli to není náhodou protimluv.

Na závěr bych chtěl parafrázovat jednu možná píseň z 68. roku: Běž domů, Ivane, tady tě nejenže nikdo nemiluje, ale tady nemáš co dělat. Děkuji.