Pane předsedo, pane ministře, kolegyně, kolegové. Já mám jenom takovou poznámku na okraj. Také neznám úplné technikálie dohody, sledoval jsem ten proces, musím říct, že z něho mám rozpačité dojmy. A možná, že slovo rozpačité je takové až příliš velkorysé. Připomeňme si, že to všechno začalo výroky pana Junckera, že odchod z EU musí Velkou Británii bolet. Mně se zdá, že to předznamenalo průběh těch jednání, že smyslem těch jednání bylo, aby to opravdu Británii bolelo, aby ta dohoda byla, pokud možno, výhodná pro Evropu, pokud možno, nepříliš výhodná pro Velkou Británii. Dostali jsme se do nějakého závěru, samozřejmě, že když politici přijmou nějaké zásadní rozhodnutí, a teď ono k jeho naplnění vede dlouhá cesta, objeví se mnoho lidí, kteří pochybují. My to teď pozorujeme v okolí paní premiérky Mayové, že jí odpadají kolegové, kteří s ní ten proces začali. Já musím říct, že si jejího postoje velice vážím, vážím si toho, jak zodpovědně přijala tento úkol, ačkoli, jak se dnes všeobecně ví, sama pro brexit nehlasovala. Nicméně, je to zadání. Je to zadání od občanů v referendu. Ona za ním jde.

To, že cítím, že EU skutečně chce, nikoli jak jsme my v předsednictví říkali, něco osladit, ale naopak to osolit Velké Británii, cítím i z toho závěru. Premiérka usiluje o to, aby aspoň nějakými mimosmluvními deklaracemi nebo stanovisky mohla uklidnit obavy, co se týká hranic s Irskem. Tady prostě už naráží do zavřených dveří. Angela Merkelová i prezident Macron jí v podstatě řekli, že už není o čem jednat, že už se s ní bavit nebudeme. Já se tomu opravdu divím.

Velká Británie se velice podílela na vzniku Evropské unie. Její účast v tomto procesu byla klíčová i ze symbolického hlediska. Chce odejít. A protože stále doufám, že Evropské unie je dobrovolným společenstvím svobodných zemí, tak si myslím, že by ten odchod měl tomu také odpovídat. A že by měli ti zůstavší přistupovat k ní jako k zemi, se kterou chtějí mít i nadále co nejlepší vztahy, a se kterou rozhodně nechtějí vykopat nějakou frontovou linii příští studené války.

Myslím si, že na tom nemůže vydělat nikdo. Postup, který Evropské unie teď volí v tom závěru, vypadá, že si přeje, aby nakonec celá ta věc v britském parlamentu zkrachovala a to znamená došlo k tomu divokému odchodu, ale to přece není výhodné nejen pro Velkou Británii, to přece není výhodné ani pro Evropské unii. A myslím si, že by tady bylo namístě vidět trochu více vstřícnosti a skutečně, kdyby účastníci toho procesu více mysleli na to, co bude potom, více mysleli na to, v jaké pozici bude Británie vůči Evropské unii a jaké vztahy s ní chce Evropské unie zachovat. A nejde mi jenom o technikálie, ale o tu symbolickou hodnotu. A o tu se teď hraje.

Byl bych velice rád, pane ministře, kdyby bylo možno prosadit takovýto pohled ze strany členů Evropské rady. Děkuji.