Dobré dopoledne, vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové.

Pan ministr tady zmiňoval, my si to jistě velice dobře pamatujeme, není to tak dlouho, kdy jsme schvalovali zákon, který je obecně nazýváme Lex Ukrajina 1. Schvalovali jsme ho v absolutně bezprecedentní situaci, kdy k nám postupně přibývaly do naší země desítky tisíc ukrajinských emigrantů, především matek s dětmi. Potřebovali jsme tu situaci řešit, přijali jsme, ministerstvo navrhlo zákon, prošel parlamentem poměrně rychle a poměrně snadno. Reagoval na tu situaci, ale zároveň pan ministr tehdy zdůrazňoval, že nejpozději v červnu připraví ministerstvo zákon, který bude reagovat na to, jak se ta situace vyvíjí. Ministerstvo svůj úkol, svůj slib splnilo, splnilo ho, myslím si, velice dobře, protože bychom si měli uvědomit, co všechno víme. Víme, že ruské hordy dál ničí Ukrajinu, nemají zatím v úmyslu jakkoli se stáhnout. Z toho vyplývá, že těch uprchlíků asi nebude ubývat. Možná, že budou spíš přibývat. Jsou to hlavně z logiky věci samozřejmě ženy a jejich děti. Také, to bych rád připomněl, sílí hlasy těch, kteří ze začátku byli, řekněme, zakřiknutí, pokud bych nepoužil pejorativního výrazu zalezlí, dnes vyvolávají zcela cíleně a úmyslně nenávist vůči uprchlíkům a snaží se rozdmýchávat tady takové nepřátelské postoje.

Jsem si jistý, že samozřejmě těm, kteří tady na tom našem území jsou, musíme pomoci, těm dětem ukrajinských uprchlíků. Ale zároveň musíme také, nebo nesmíme opomenout oprávněné potřeby českých dětí a požadavky českých rodičů. To je celkem jasné a zřejmé. Na to bychom neměli zapomínat právě i kvůli těm jistým nepřátelským postojům a náladám. To ten zákon dělá. Říká nám: Integrujte ukrajinské děti, pokud to jde, je to správné, je to dobré. Pokud to nepůjde, vytvořte klidně, řekněme, třídy pouze pro ukrajinské děti, ale nezapomínejte zároveň na to, že je potřeba je nějakým způsobem integrovat, učit je češtinu, podporovat aktivity těch ukrajinských dětí, aby ta integrace byla smysluplná.

Maličko se zmíním o situaci na Praze 6, což je pro mě příklad, který je docela extrémní, ale zároveň je důležitý pro pochopení celého toho problému. Víme, že většina těch uprchlíků se stahuje do velkých měst, víme, že jsou hodně v Brně, víme, že je přeplněná Praha. Jestli tedy nějaká městská část má těch uprchlíků s malými dětmi hodně, můžu říct až moc, tak je to právě Praha 6. Dosud ty děti nebyly všechny zařazeny do školní výuky, některé se učily online s Ukrajinou, některé se začlenily, některé nechodily prostě do školy. Teď při posledním jednání výboru na Praze 6, vzdělávacího, jsme tu situaci pečlivě zjišťovali, protože už proběhly zápisy dětí do mateřských škol i do základních škol. Zjistili jsme, že nedokážeme prostě všechny děti integrovat do normálních českých tříd. Není to možné, protože nikde v žádné části asi Prahy není tolik ukrajinských dětí jako tam. Našli jsme řešení v tom, že vytvoříme pár ukrajinských tříd, řekněme do počtu pěti, ale zároveň chceme, aby tam byli ti asistenti ukrajinští i čeští učitelé, kteří je budou učit češtinu.

Ten zákon, jak ho ministr před několika měsíci slíbil, tady máme. Ten zákon je dobře připravený. To, co pan senátor Canov za ÚPV nazval bezbřehostí, já bych spíš nazval pružností. Proto se velice přimlouvám za to, abychom ten zákon schválili ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou. Zároveň doufám a věřím, možná že na to bude pan ministr reagovat, že je třeba udělat jistá doprovodná opatření pro to, aby se to mohlo realizovat. To znamená, když ty třídy budou mít zvýšený počet žáků, musí škola dostat více peněz, musíme zajistit ukrajinské asistenty, musíme zajistit to, aby mohli vyučovat atd. To včera na výboru vzdělávacím ústy náměstkyně ministra mi bylo přislíbeno. Ještě jednou prosím o podporu toho zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.

Děkuji.