Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně, dobré dopoledne, pane ministře, dámy a pánové.

Pan ministr tady na začátku v úvodním slovu mluvil o tom, že tento zákon významným způsobem umožní řešit ředitelům škol problémy s příchodem obrovského množství dětí předškolního věku, školního věku do České republiky. Už tady několikrát padlo, že se v tuto chvíli jedná plus minus o 100 000 dětí, které by se měly co nejrychleji zařadit do vzdělávacího procesu. Protože nejde jen o to jim udělat nějaké speciální uzavřené třídy pro ukrajinské děti, ale měli bychom směřovat i k pokusu o integraci těch dětí do českého prostředí. Protože ten počet, i ta doba, po kterou budeme potřebovat integrovat ty děti, je těžko odhadnutelná. A vzhledem k tomu, jak se chová válečný zločinec Putin, se obávám, že spíš ten počet dětí bude narůstat a ta doba se bude prodlužovat.

Samozřejmě že tento zákon tomu zařazování dětí do našeho školního vzdělávacího procesu tomu, aby se to řešilo dobře, může napomoci. A tento zákon je takovým prvním velmi důležitým krokem k tomu, abychom postupovali správně. Jen tak pro vaši představu, pro ty, kteří se nepohybují ve školském prostředí, 100 000 dětí je jeden celý populační ročník. Jeden celý populační ročník. A protože jsou to děti částečně předškolního věku a částečně školního věku, tak asi umíte představit, kolik těch dětí v 10 letech potřebujeme zařadit do škol. A tenhle zákon je výrazným krokem k tomu, aby se ty problémy řešily.

To, co teď řeknu, by spíš měli slyšet ředitelé škol než senátoři a pan ministr. Je třeba si uvědomit, že to je první krok k tomu, abychom ty problémy řešili. A i ze strany ředitelů, kterým tento zákon umožní ty kroky dělat zákonným způsobem, bude potřeba trochu velkorysosti a nadhledu a schopnosti reagovat na to, co se bude objevovat. A ministerstvo jim v tom nepochybně – také jsem se o tom včera přesvědčil – bude nápomocno. Přinejmenším tím, že už po neděli ministerstvo slíbilo jakýsi metodický pokyn k tomuto zákonu, který bude některé ty otázky, které padají – a je jich skutečně hodně – řešit.

Poslední věc, kterou jsem chtěl říct, je to, že pokud chceme pomoci, tak si musíme uvědomit i jednu důležitou věc. Že můžeme udělat zákon, můžeme udělat metodiku, ale všechno by to mělo směřovat k tomu, abychom také tu pomoc udrželi. Abychom ji udrželi. Ta nebývalá míra solidarity, která se zvedla, je úžasná, je skvělá. Ministerstvo i vláda dělá všechno, co může. Ale měli bychom také mít na paměti, že to bude pomaličku ochabovat. Budou vystrkovat rohy, nechci říct růžky, to je příliš laskavé, ti, kteří budou předhazovat vládě, nám, i třeba těm ředitelům všechno možné, aby jim znepříjemnili jejich práci. A budou chtít nějakým způsobem celý ten proces zpochybnit. Takže dělejme všechno pro to, abychom pomohli, abychom integrovali děti, a hlavně, abychom tu pomoc udrželi, protože se obávám, že bude potřeba i v následujících měsících, ne-li letech. Děkuji za pozornost.