Děkuji za slovo. Pane místopředsedo, vážené dámy, vážení pánové, vidím ten zástup přihlášených, dovolím si ocitovat jenom asi tři poznámky z mé zpravodajské zprávy, kterou jsem měl na hospodářském výboru. Ale na úvod se chci vrátit k roku 2012 a 2013, když jsme tady ten zákon projednávali v Senátu. Pro ty, kteří tady byli, tak jenom chci připomenout, že jsme tehdy vystupovali k podpoře toho zákona. Protože ten zákon není jenom o tom, jak se to teď zúžilo na restituci nebo případně na zdanění finančních náhrad. Ale jde především o to, že původní záměr toho zákona je také o vyrovnání státu s církvemi. A že to je vlastně odluka církve od státu, osamostatnění církve a ztracení závislosti na finančním vypořádání státu. A k tomu měl právě sloužit i tento zákon, který potom vypořádal tu náhradu, kterou stát církvi popírá.

Já jsem tehdy v té zprávě připomínal a dovolil jsem si ohlásit i, že jsem vlastně ve střetu zájmů, ne, že byste ve mně viděli katolického církevního hodnostáře, ale že jsem laický představitel Českobratrské církve evangelické, takže vlastně jsem ve střetu zájmů. A vzpomněl jsem si, že kdysi, když mluvíme o té historii, tak jsem si vzpomněl a připomněl jsem si, že Mistr Jan Hus káral zbohatlou církev a především světskou moc citací z epištoly Timothea, kde říká, že „kořen zajisté všeho zlého jest milování peněz“.

To jen tak pro zajímavost k tomu, protože se chci dostat trošku i k tomu roku 1948 a 1949, kdy stát tehdy sebral majetek církvi. On ho vlastně znárodnil, protože tehdy to už byl státní majetek. Protože po roce 1945, když byla novela pozemkové reformy, tak už se církvím pozemky a majetek nevracel, takže on vlastně znárodnil svůj zkonfiskovaný majetek jako státní.

A paradoxní je, že co se týká Židovské obce, tak kdyby měl platit tento zákon o zdanění, tak by jejich majetek a finanční náhrady zdaněny nebo zkonfiskovány potřetí. Protože nejdřív jim to sebrali Němci, potom soudruzi a teď by to bylo znovu ještě potřetí. Židovská obec by dopadla vůbec z tohoto hlediska nejhůř.

Chci jenom říci zajímavou věc, že komunisté vycházejí z učení a hlásí se k odkazům, jak tady bylo řečeno, Lenina a jeho učení. A přitom se vůbec jeho učení nedrží, protože Lenin celou dobu říkal v rámci třídního boje, že musí být zásadní odluka církve od státu, aby s ní mohli bolševici tehdy lépe ideologicky bojovat. Je zajímavé, že ta základní poučka leninismu, jak jsme se učili ve škole, vůbec komunistům nevadila, a přesto církev sloužili a dali si ji pod svoji patronaci. Ale je to asi proto, že leninismu v dnešním učení komunistické strany je asi tak málo jako masa v kosteleckých uzeninách.

Já mám pocit, že to je všechno otázka moci a získání peněz. Církev samozřejmě dostávala náhradu v podobě almužny, protože stát sebral majetek. Ale řekla, ano, budeme se o vás starat a platil náhrady v podobě platů farářům. A jen připomínám, že to byly velmi malé peníze. Ještě vím, že v osmdesátých letech průměrný výdělek faráře byl 800 Kč, měsíční. A když byl hodný a když poslouchal funkcionáře nebo byl patřičně loajální, tak měl i prémii 200 nebo 300 Kč, takže měl některý i přes 1000 Kč.

Já chci říct, že tahle částka byla úplně směšná vůči tomu, co tehdy státní moc tím získaným majetkem získala. Ale to je věc historie. Já bych k tomu chtěl říci, že tento návrh, který nám byl předložen, vychází právě z mylného výkladu zákona o vyrovnání křivd církvím. Protože v té oboustranně podepsané smlouvě, která je závazná, která platí, stojí: „Ohledně vyplácení finanční náhrady má Česká republika postavení dlužníka a církve postavení věřitele.“ Je to článek 5 této smlouvy. „A smlouva se odvíjí od znění zákona č. 428/2011 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, kde se mj. stanoví, finanční náhrada není předmětem daně, poplatku, ani jiného obdobného peněžního plnění.“

Čili podepsáním této smlouvy začalo pro církve uvolňování, ukončování finanční podpory státu. Aby k tomu mohlo dojít, bylo třeba dořešit vrácení komunisty zabaveného majetku, rovněž zohlednit výnos zabaveného majetku pro stát za víc jak 60 let. Na to se ostatně zapomíná. Kolega Oberfalzer to připomněl. Já bych chtěl říci jenom jednu drobnost, kterou jsem uváděl také v roce 2012. Jenom hospodaření v Lesích jen za poslední 2 roky před tímto zákonem, kolik bylo vytěženo dřeva v církevních lesích, a které zúčastnil státní podnik Lesy ČR před vydáním, kolik vytěžil, byly to miliardové částky. A to byly jenom za 3 roky. Ale to ostatně do finančního vypořádání nebylo zahrnuto. To znamená, využití toho majetku nebylo zahrnuto.

K tomu, aby se církve vyrovnaly, by bylo potřeba, tak, jak byl rychle komunisty zabrán, stejně rychle by měl dlužník celou náhradu vyplatit. Ale pro státní hospodaření to bylo těžko schůdné, proto byla výplata náhrad rozložena na desítky let. A rozložením závazku na dlouhou dobu se právě vyvolala možnost zpochybňování ze strany různých budoucích politických sestav.

„Uvedený tisk dokládá, jak dané řešení zvrátit za cenu popření zásad právního státu a právních jistot garantovaným státem.“ Pokud je stát dlužníkem, pak je zcela nepředstavitelné, aby si dlužník vymáhal snížení dluhu. Uváděl jsem příklad dneska, že u hypotečního úvěru to nikoho ani nenapadne. Uzavřeme se státem hypotéku, vracíme, ale abychom si snižovali ten dluh, to ho ani nenapadne. A v tomto případě to někteří poslanci považují za zcela normální.

Jestliže přicházíme, že v případě restituce církevního majetku je stát dlužníkem, pak není současný tlak státu na změnu ničím jiným než mocenským a politickým a autoritářským jednáním, které se naprosto příčí demokratickým způsobům vládnutí a správy společností. To nemluvím o ústavě. A to je věc té smlouvy. A jednu ještě věc chci říci. Když dnes mluvíme o finanční náhradě, tak si uvědomme jednu věc. Že se nejedná jen teď o církev. Teď se jedná o církevní majetek, ale jestliže budeme zpochybňovat jakékoli smlouvy mezi státem a organizacemi, tak kam se dostaneme? To znamená, kdyby to mělo platit, kdo bude potom na řadě?

Chtěl bych zde připomenout jednu myšlenku Martina Niemöllera, což byl syn luterského faráře, který skončil za Hitlera ve vězení. Přežil koncentrák, potom se stal i předsedou Světové rady církví, a který vystupoval proti Hitlerovi v té době. On říkal jednu věc. „Když přišli nacisté pro komunisty, mlčel jsem, nebyl jsem přece komunista. Když zavírali sociální demokraty, mlčel jsem. Nebyl jsem přece sociální demokrat. Když přišli pro odboráře, mlčel jsem. Nebyl jsem přece odborář. A když přišli pro mě, nebyl už nikdo, kdo by se mohl ozvat.“

Kdo bude na řadě teď? Bude to nepohodlná neziskovka? Bude to nepohodlná organizace, která bude vadit současnému vedení, současné vládě? Nebo to bude Česká televize? Nebo Česká tisková kancelář? Chtěl bych říci, že to je právě to svévolné pokračování moci a proti tomu je potřeba jasně postavit a jasně zaujmout stanovisko. A proto tento návrh zamítnout a zkusit se vyburcovat ve sněmovně. Skutečně pocit studu, že některé věci se nedělají a že by se podle toho také mohli kolegové v Dolní komoře chovat. Děkuji.