Milí přátelé!

28. září slavíme kromě svátku svatého Václava ještě Den české státnosti. První, co nás při tom napadne, jsou nejspíš státní symboly: česká vlajka, Pražský hrad a prezidentská standarda s nápisem „Pravda vítězí!“. Tyto symboly ale samy o sobě žádné jasné hodnoty nepředstavují. Pod českou vlajkou umírali čeští vlastenci bojující za svobodu a demokracii, ale mávají jí i ti, kteří svobodu a demokracii nenávidějí. Heslo „Pravda vítězí“ si současní držitelé moci přizpůsobili do triumfálního “Naše pravda vítězí!“ s nevyřčeným dodatkem „A vaše do prachu zašlápana bude!“. A na Pražském hradě může usednout každý, kdo zvítězí o pár tisíc hlasů v kampani plné špinavostí, podvodů a lží.

Česká státnost se musí kromě svých symbolů nutně opírat především o své tradice, pravidla a zvyklosti. Ty přitom nevznikají jen ve vrcholných okamžicích naší historie, ale formují se každý den. Před dvěma dny k tomu byla například příležitost při projednávání ústavní žaloby na prezidenta republiky. Senát tuto žalobu rozhodně nepřipravoval kvůli zkrácení mandátu Miloše Zemana, ale především kvůli zachování ústavních pravidel vládnutí v této zemi. Je smutné, že poslanecká většina odmítla, aby opakované porušování těchto pravidel mohlo být projednáno před Ústavním soudem. Tato většina tím paradoxně podtrhla židli sama sobě, neboť vzkázala, že jim nevadí, když českou vládu bude místo nich pro příště schvalovat a kontrolovat český prezident. Smutné…