Vážená paní ministryně, vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové.

Dovolte mi pár slov ke stavebnímu zákonu, protože jsem toho pln a nemohu to jen tak nechat ležet, já jsem byl samozřejmě na konferenci, která byla v Senátu. Paní ministryně tady byla osobně, byly prezentace, konference, semináře krajské. Já bych chtěl přinést pár zkušeností z podhorského města Vrchlabí, z Krkonoš, a to, že se víceméně stavební problematikou zabývám téměř celý život.

Budu se snažit to, co tady nezaznělo, protože Petr Vícha, to se nedá překonat, to bylo brilantní z hlediska obcí. Já chci tady podpořit to, co řekl kolega Jarda Větrovský, a paní ministryně si na to bude určitě pamatovat. Já jsem zjistil, že nesmím vstoupit do kanceláří stavebního úřadu, tak od té doby to nedělám, co mi to řekla. Takže žádný starosta neovlivňuje stavební úřad, protože podle stanoviska ministerstva pro místní rozvoj nesmí vstoupit do kanceláří svých zaměstnanců.

Chci říct to, co tady nezaznělo. Uvědomme si, že roční objem stavební výroby je 600 miliard korun ročně. To, co tady teď rozhodujeme, má obrovský vliv na tento objem. 600 miliard korun je, já nevím, čtvrtina státního rozpočtu, je to obrovský objem peněz. Pokud takovou věc uděláme špatně, tak to bude mít dopad na tu stavební výrobu. Vydává se kolem 85 tisíc stavebních povolení ročně. To jsou jenom fakta. Já se přikláním k tomu, co tady zaznělo. Všichni chceme, aby se to zjednodušilo, aby se stavební řízení zrychlilo. Já si myslím, že o tom není pochyb. Chtěl bych dalším navázat na to, co řekl kolega Vícha, že nejenom ty státní orgány zpomalují to stavební řízení, ale jsou tam ještě další subjekty, dotčené orgány státní správy.

Chtěl bych říct, že je potřeba stavební zákon novelizovat a pracovat jako evolučně, to znamená vylepšovat ho, protože každý z těch aktérů v tom stavebním řízení musí někde ubrat, ale to, co je nám předkládáno, je revoluce, je reforma. Já bohužel musím konstatovat, že ta reforma začíná tím, že dynamitem rozbijeme, zdestruujeme veřejnou správu a budeme čekat, co to udělá, jestli tento zákon bude přijat, tak za 10 let se tato země z toho nevzpamatuje, to garantuji.

Chtěl bych jenom připomenout to, co tady zaznívá, stavební agenda podle mého soudu odjakživa, ptal jsem se i v muzeu, za feudalismu byla svěřena obci, rychtáři obce, tomu místu a rozhodovalo se v tom daném místě, minimálně to je od doby Josefa II. a jeho reforem. To znamená, bylo to vždycky v daném místě, protože to místo nejlépe rozhoduje o tom, co se tam má dít, zná minulost, zná vazby a dokáže rozhodovat nejlépe. Koukal jsem se doma na své vlastní plány domu, ale i za první republiky, to znamená, mezi rokem 18 a 38 bylo na stavebním povolení razítko starosty, u nás v Sudetech německy. To znamená, rozhodoval starosta i za první republiky. Bylo to Československo. Starosta na svém území rozhodoval o tom, co se bude stavět, protože asi nejlépe věděl, co se tam stavět má. My teď to říkáme, že to bude dělat státní stavební úřad, že to bude dělat krajský stavební úřad, jak to tady zaznělo, že to bude dělat lépe a efektivněji, to je úplná iluze.

Já jsem jenom chtěl říci, jak jsem na začátku zmínil, jestli si myslíte, že tomu třeba trochu rozumím, tak já tomu nerozumím, já stavební zákon nemám v malíčku, ale chci říct, že jsem vystudoval stavební inženýrství, vodní stavby a vodní hospodářství, projektoval jsem náhradní rekultivace, což možná už nikdo neví, co to je, stavěl jsem lanovky, stavěl jsem domy, byl jsem vedoucí stavební firmy, dělal jsem inženýring, teď na městě vykonávám funkci investora a na druhou stranu mám pod sebou stavební úřad. Takže si myslím, nenašel jsem tam žádnou mezeru, že všechny kroky, všechny proces v tom stavebním řízení nebo v té stavební agendě jsem prošel. Tak si myslím, že k tomu mám co říct.

Položil jsem si nějaké otázky, proč to děláme... Bylo tady řečeno 157. místo, já chci jenom odkázat na článek v Ekolistu z 10. 3. 2021, který uveřejnil Vladimír Mana jako náměstek ministra životního prostředí, kde objasňuje to 157. místo, přirovnává to k tomu, že se jedná o typickou stavbu halového objektu velikosti fotbalového hřiště na zemědělském půdním fondu blízko velkého města s malou administrativní budovou. Toto se hodnotí jako typická stavba v ČR a taky se dochází k závěru, že novým stavebním zákonem nedojde ke zrychlení, takže je to stavba, která je netypická, na druhou stranu ta délka se nezkrátí v žádném případě.

Systémová podjatost tady zazněla, já chci jenom objasnit pro kolegy, protože jsme z různých oborů, to je strašně dobře tady v Senátu, systémová podjatost je opravdu nesmysl všech nesmyslů, i když je souzen, je žalován, já to chápu, ale systémová podjatost je to, že v našem městě, dejme tomu, politická garnitura, která má většinu v zastupitelstvu, ve svém volebním programu řekne, že chce postavit bazén. Stavební úřad následně povolí ten bazén. Je v systémové podjatosti. Já si myslím, že systémová podjatost se teď už trošku vyřešila, je potřeba ji prokázat, jestli je nebo není systémová podjatost, protože automaticky přece říci, že starosta chce bazén, zastupitelstvo odsouhlasilo, že ta stavba bude, a stavební úřad na tom místě a v tom městě nesmí vydat stavební povolení na tu stavbu, má ho vydat město sousední, které je třikrát menší a nikdo to tam neumí vydat? To přece je nesmysl. Už to tady zaznělo, do systémové podjatosti se tímto zákonem dostane stát, protože bude stavět jako investor dálnice a jiné věci, bude v daleko větší systémové podjatosti.

Domnívám se, je to můj osobní názor, že hlavním důvodem je sdělit národu, že jsme to vyřešili, že zkrátíme stavební řízení na rok, jak říká Petr Vícha, my ho nechceme prodloužit na rok, to je celý důvod tohoto procesu. Zásadně nepřijatelná podle mě je deinstitucionalizace, to je prostě vážná věc, jak jsem říkal, říkali to tady i moji předřečníci, je to oddálení té veřejné správy. Chci třeba zmínit, že stavební úřad funguje i jako poradce pro občany, kteří nevědí, co dělat, koupí si dům, zdědili dům, neví, na koho se mají obrátit, stavební úřad jim radí, co s tím mají dělat. Nejdou pro žádné stavební povolení.