Já jsem však zcela opačného názoru a jsem přesvědčen o tom, že v tomto projektu Evropské elity zcela selhaly. Abych byl však férový, musím naopak přiznat, že postoj, který během jednání Evropské rady zaujaly země V4, byl podle mého soudu alespoň malým náznakem toho, že se Evropa nepropadla zcela do beznaděje falešného multikulturalismu.

Ale vraťme se k faktům. V období od ledna do listopadu roku 2015 podle odhadů nelegálně překročil hranici EU více než 1 milion osob. Dohoda s Tureckem od svého uzavření, což je právě listopad roku 2015, nefunguje. K tomuto konstatování nepotřebuji summit Evropské rady, stačí se pouze podívat na veřejně dostupné statistiky počtu nelegálních uprchlíků. Ani na recept, kterým by Turecko naplnilo dohodu, se neptám, protože neexistuje. Bohatě mi stačí, že summit, na kterém se teprve Evropa bude ptát Turků, kam dali těch 81 miliard korun a jakými opatřeními budou tedy snižovat počet uprchlíků, bude teprve za týden. Nevidím ani záruky za to, že není pravdivá informace o dohodě, o které se spekuluje, a sice že Turecko s Německem uzavřelo úplně jiný „tajný pakt“ o přesunu dalších stovek tisíc migrantů do Evropy. Jak jsem již opakovaně říkal, vracíme se zpátky do dob, kdy jsme Osmanské říši a dalším muslimským státům platili výpalné. Se závěry Rady v otázce migrační politiky je podle mého soudu možné se shodnout pouze v podpoře další humanitární pomoci syrským uprchlíkům, jak uvnitř Sýrie, tak v okolních zemích. Jinak nevidím žádný posun – ani v myšlení, ani v činech.

Ptám se Vás, pane premiére, jaký je teď plán B České republiky? Říkat lidem, že jsme byli proti kvótám, ale že Evropská unie nás bohužel přehlasovala a tak nám nezbývá nic jiného, než se smířit se stávajícím stavem?

Mám-li se vyjádřit k závěrům jednání Evropské rady, o kterém jste tady, pane premiére, mluvil, já nejsem s výstupy Rady spokojen ani v případě ústupků, na které nakonec přistoupila Velká Británie. Já s jejími původními požadavky totiž souhlasím a ani trochu se jim nedivím. Mám úplně stejný odpor k „těsnější Unii“, vysokým sociálním dávkám pro přistěhovalce, ale hlavně k nadbytečným regulacím pro soukromé i národní podniky na evropském trhu. Samozřejmě nejsem rád, že by se takové opatření mohlo do budoucna vztahovat i na české občany, kteří se chtějí do Velké Británie odstěhovat, ale vysvětluji si to jako projev rozčarování a deprese z projektu EU a dokážu to pochopit. Koneckonců uvidíme, jak se Britové rozhodnou v plánovaném referendu.