Já děkuji, vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si navázat na své dva předřečníky.

Jsem vášnivým zastáncem vlastnického modelu provozování vodohospodářské infrastruktury, tedy toho modelu, kde si buď města a obce provozují vodohospodářství samy či na to mají téměř, zpravidla ze 100 %, zřízenu svou vodohospodářskou společnost. Ze svého volebního obvodu mám zkušenost, že tento model je skutečně, jak říkal Tomáš Goláň, ekonomicky racionální, je zde absolutní průhlednost finančních toků. Města a obce mají naprostou kontrolu nad tím, jak je jejich infrastruktura spravována. Musím říci třeba, že na pomezí Jihočeského kraje a Kraje Vysočina, těch měst a obcí, které si samy provozují či na to mají zřízenou svou společnost, pomaličku přibývá. Chci říci, že tak, jak s nimi hovořím, tak jejich ekonomické výsledky jsou výborné. Veškerý svůj zisk investují do investic, reinvestic či obnovy vodohospodářského majetku.

Nicméně moje vystoupení směřuje k tomu, že jim to stát moc neulehčuje. Mě zaráží to, že specializovaný finanční úřad, v našem případě v Českých Budějovicích, pořádá nájezdy na tyto provozovatele vodohospodářské infrastruktury, ty drobné provozovatele, ty městské, uděluje jim naprosto nehorázné pokuty za formální pochybení. Já si myslím, že toto není podpora vlastnického modelu provozování, který je určitě, a já nebudu říkat, tím nejsprávnějším, ale určitě je ekonomicky racionálním. Takže já bych byl rád, aby i stát se začal chovat v tomto podstatně přívětivěji k městům, obcím a městským provozovatelům vodárenských společností.

Děkuji.