Vážený pane místopředsedo, vážený pane ochránce práv, milé kolegyně, vážení kolegové.

Protože se ta problematika, o které se pan doktor Křeček v některých článcích vyjadřoval, týká i města a obcí a velmi jsem ji sledoval, tak považuji za svou povinnost se k tomu vyjádřit, protože se nás to také jako měst týká. Asi to pravděpodobně potom schytám také.

Nejprve mi dovolte citaci z jednoho z těch článků, které jsem si přečetl vždycky, když vyšly v Právu, a už tehdy jsem si říkal, že je to možná odvážné. Takže citace: "Opět se dočítáme o tom, že v těchto lokalitách jsou v bytech plísně, problémy se zatékáním a shnilými okny, že čtvrtina obyvatel je nezaměstnaná a více než polovina má maximálně jen dokončené základní vzdělávání. Opět se dozvídáme, jak nová vláda slibuje, že situaci vyřeší, stejně jako všechny vlády předtím. A opět nám svá zjištění předkládá Agentura pro sociální začleňování, za jejíhož začleňování se počet vyloučených lokalit ztrojnásobil. Nic se nemění a začíná to být už skoro trapné. Vyloučené lokality vznikly masivně na počátku 90. let při privatizaci bytového fondu a rozpadu socialistického průmyslu. Romové byli řízeně stěhováni z center měst na okraj,“ vysvětluje v článku Martin Šimíček z Institutu pro sociální inkluzi.

Přiznání souvislostí mezi vznikem vyloučených lokalit a romskou menšinou je jen faktem, i když ji mnozí salónní ochránci lidských práv popírají. Slouží panu Šimíčkovi ke cti, ale zdaleka to nevystihuje realitu. Každý ví, že tyto lokality nebyly vždy vyloučené a staly se zdevastovanými a vyloučenými součástmi našeho života až činností konkrétních lidí. Každému musí být zřejmé, že i v článku uvedené vlastnosti obyvatel mají s vyloučenou lokalitou jen málo společného. Nikdo nepopírá, že v lokalitách bydlí chudí lidé, ale ty najdeme kdekoli v naší zemi. Nedevastují však bytový fond a vyloučené lokality nevytvářejí. Ve vyloučených lokalitách bydlí hlavně ti, kdo k jejich vzniku a existenci přispívají, a to rozhodující měrou.

Lidé bez práce, kteří uvízli v systému nárokových dávek, lidé bez základního vzdělání a bez snahy na tom něco změnit nebo alespoň se přičinit o změnu způsobu života vlastních dětí, lidé devastující jeden poskytující byt a dům za druhým. Pokud si tento rozdíl neuvědomíme, nemůžeme efektivně pomoci. Proto vyloučené lokality stále vznikají a my tomu jen přihlížíme. Ne s lhostejností, ale s vědomím toho, že kdokoli poukáže na realitu, bude vzápětí napaden těmi, kteří s rádoby morální převahou v tom spatřují diskriminaci a rasismus nebo záminku k politickému radikalismu. Z nástrojů k řešení máme k dispozici snad jen odhodlání.“

Tolik citace z článku v Právu. Autorem tohoto článku byl pan doktor Stanislav Křeček. A teď už jen velmi stručně reakci. My sami jako město máme 4300 bytů. Nikdy jsme je neprodali a v žádném z nich není vyloučení lokalita. Ale po reformě pana ministra Drábka, svého času, kdy zdevastoval sociální práci a zdevastoval úřady práce, na které přehodil vyplácení dávek, tak nám ty vyloučené lokality vznikly. A vznikly u nás tedy ze sto procent v soukromých domech, kde podnikatelé s chudobou toho využívají na úkor těch lidí. To ne ti lidé zneužívají dávky, ty dávky zneužívají majitelé těch ubytoven.

My jsme do těch vyloučených lokalit, co já tam jsem – a jsem tam už 28 let – přivedli snad všechny premiéry, všechny ministry sociálních věcí a i další ministry. Vím, že někde na Ústecku tuším paní ministryně Maláčová i přespala, ale, víte, společným rysem potom je, že oni všichni druhý den odjedou. Odjedou, a nezmění se vůbec nic. Snad s jedinou výjimkou, když tam byl u nás pan ministr Pelikán, kterému jsme to také předvedli, tak on pak informoval tehdejší ombudsmanku paní Šabatovou a ta poštvala ministerstvo vnitra. A my pět let řešíme nějaké problémy, které oni považují, že jsou diskriminační. Ale k tomu tady nechci hovořit.