Vážená paní místopředsedkyně, vážený pane ministře, vážené kolegyně a kolegové. Podobně jako pan ministr, já osobně jsem také byl účasten asi několik volebních období debatám o rozpočtovém určení daní, dokonce snad od té doby, co jsem vstoupil vůbec do politiky, od roku 1990. 

Ta debata, která běží kolem daně z neočekávaných zisků, otázky, zda má být nějakým podílem také součástí rozpočtu obcí a krajů, by bývala nemusela vůbec být, kdyby to prošlo vnějším připomínkováním. Vnímám ty vnější okolnosti, ale pamatuji si, že podobné problémy jsme řešili v dobách covidových, kdy přišla paní ministryně financí Schillerová také s tím, že zasáhne do rozpočtového určení daní. Pod tlakem času žádala Senát, aby tyto zásahy posvětil. Senát se tehdy postavil trochu proti. Na konto Senátu musím říci, to rozpočtové určení daní prošlo nějakým vývojem, teď myslím rozpočtové určení daní obcí a krajů, prošlo nějakým vývojem. Zásluhou Senátu se v tom minulém volebním období Poslanecké sněmovny se obnovila jednotná sazba daně, jednotný podíl na dani z příjmu právnických osob, na všech sdílených daních, stejně DPH u příjmových daní, všeho typu. Takže dnes, když se podíváte do rozpočtového určení daní, ze všech sdílených daní, což je DPH a daně z příjmů všech kategorií, se obce podílejí 25,84 %, kraje 9,78 %. Předtím to bylo po různu. To je podle mě velký úspěch Senátu, že toto dosáhl, také se to nakonec odráží v těch výsledcích hospodaření obcí a krajů. Osobně si nemyslím, že bychom teď měli zasahovat do rozpočtového určení daní, to jenom na konto paní senátorky Marvanové.

Chtěl bych pouze říci, že fakticky pan ministr jako poslanec předložil ten pozměňovací návrh, o kterém se teď bavíme, v dobách, kdy se moc nepočítalo s tím, že ještě vznikne jaksi další odvod z nadměrných příjmů. Když jsem se podílel na důvodové zprávě, jak v akruální metodice, tak v hotovostním vyjádření, se počítalo s výběrem daně z neočekávaných zisků ve výši 84,5 miliardy korun. Je logické, že když přišel ten odvod z nadměrných příjmů, víceméně bude asi významnější fiskálně, takže poklesne úloha významu té daně z neočekávaných zisků. To si myslím, že je celkem evidentní.

U té daně z neočekávaných zisků, na rozdíl od toho odvodu z nadměrných příjmů, ten příjem daně z neočekávaných zisků je, tak jako u jiných sdílených daní, normálně příjem všeobecné pokladní správy, jak jsem se díval i do návrhu státního rozpočtu. Ano, rozumím tomu, důvěřuji panu ministrovi, že drtivá většina, nebo celá většina těch příjmů z windfall tax bude využita ve prospěch kompenzací v souvislosti s tím nárůstem cen energií.

Přesto to ale neznamená, že bychom se neměli nějak zamyslet nad tím, zda v nějakém rozsahu část toho podílu by měla být, nebo neměla být součástí daňových příjmů obcí a krajů... Víte, do rozpočtového určení daní se různě zasahuje. Nechci, abychom z toho za chvilku měli trhací kalendář, který byl téměř před několika lety, kdy v podstatě vždy někdo přišel, udělal něco, co zasáhlo do toho rozpočtového určení daní. Tady víceméně došlo k nějakému zásahu. Kdyby se ta daň jmenovala jinak, nejmenovala se daň z právnických osob, nebo nebyla to součást daně z právnických osob, věřím, že by ta debata vůbec ani nevznikla.

Také bych se nezaštiťoval, tak jak jsem byl na hospodářském výboru svědkem, v tomto případě tedy nařízením EU. Myslím si, že zaštiťovat se nařízením EU proto, že daně nesmí být součástí rozpočtů obcí a krajů, není správné. To ani nepotřebujeme.

Rozumím pragmatismu vlády, hledá nějaké příjmy, aby v situaci vysokých schodků rozpočtu, vážných problémů veřejných financí, aby mohla zafinancovat ty výdaje, které jsou spojeny s tím nadměrným, nebo ne nadměrným, s tím růstem cen energií. Tomu rozumím. Jestli to mělo být 60 procent, nebo to mělo být méně, nevím. Přečetl jsem si, že Řekové mají 90. Ale Španělé zase mají mnohem méně. Na druhou stranu Španělsko pro mě není vzorem, se zadlužením zhruba 120 % HDP, z toho bychom si asi neměli brát vzor. Nevím. Ptal jsem se pana náměstka ministra, jestli těch 60 procent je výsledkem nějakého propočtu. Bylo mi odpovězeno, že je to taková zlatá střední cesta. Tak budu vycházet z toho, že to je zlatá střední cesta. Abych ale nemluvil dlouho...

Jsem přesvědčen, že samozřejmě obce by měly být solidární se státem i v této situaci, koneckonců v minulosti se zvýšilo rozpočtové určení daní obcí i krajů. Na druhé straně odmítám trpět ty teze, které jsou spojeny i s tou debatou kolem rozpočtového určení daní, že fakticky neexistují vlastní příjmy obcí a krajů ze sdílených daní. To jsou taky takové ty debaty, že všechno jsou to jakoby státně vypisované daně, že stát si rozhodne, jestli pustí něco obcím nebo krajům. Ta teze, pokud ji budeme brát v úvahu, také se může jednou stát, tehdy jsem také namítal paní ministryni financí, když tady byla, že by mohl přijít nápad využít například inkasa daně z nemovitostí ve prospěch financování nějakých státních výdajů. Aby se to nestalo, musíme si stát na názoru, že sdílené daně, resp. podíl ze sdílených daní obcí a krajů je vlastním příjmem obcí a krajů. Takto bychom s tím měli nakládat.