Vážený pane místopředsedo, vážená paní místopředsedkyně vlády, vážené poslankyně, vážení poslanci,

usnesením Senátu číslo 482 z 26. schůze konané dne 12. srpna 2020 Senát vrátil návrh zákona číslo senátního tisku 297, číslo sněmovního tisku 866, ve znění přijatých pozměňovacích návrhů, které jsou v příloze tohoto usnesení. Senát se velmi podrobně zabýval zněním tohoto návrhu zákona - je docela komplikovaný, protože neřeší jenom to zrušení daně z nabytí nemovitých věcí - a jednoznačně podpořil dlouho diskutované zrušení té daně z nabytí nemovitých věcí, koneckonců tak zní i název toho zákona. A o nesmyslnosti daní spojených s převodem při nabytí nemovitých věcí bylo již popsáno mnoho, já se k tomu nechci vracet. Já to považuji za historickou chvíli, poněvadž v minulém volebním období i v tomto volebním období jak poslanci, Poslanecká sněmovna, tak Senát učinily několik pokusů ke zrušení této daně.

V případě této daně, ať už se dříve jmenovala daň z převodu nemovitostí nebo aktuálně daň z nabytí nemovitých věcí, se tak vždycky jednalo fakticky o dvojí zdanění, (kdy?) se již jednou zdanění příjmy ve spojení s prodejem nemovitostí daní podruhé. O tom se tady mluvilo již mnohokrát, navíc ta stávající koncepce, která byla prosazena od toho 1. ledna 2014, byla sice výhodnější pro správce daně, ale fakticky významně prodražovala pořízení nemovitých věcí, (kdy?) si kupující po úhradě kupní ceny mnohdy ještě musel půjčit peníze na to, aby mohl uhradit daň z nabytí nemovitých věcí, a to v situaci, kdy žádný příjem neobdržel, a naopak musel platit za koupenou věc.

V této souvislosti se mluvilo často o nemorálním přístupu státu. Vládní koalice jak v minulém volebním období, tak i v tomto volebním období fakticky hájila tu daň jenom z důvodu fiskálního přínosu do státního rozpočtu, z žádného jiného důvodu ne. Současné krizové období paradoxně otevřelo cestu ke konečnému a neodvratnému zrušení této daně, což samozřejmě Senát přivítal, proto do samotné materie rušení daně z nemovitých věcí, poněvadž byla napsána precizně, nezasahovalo.

Ale součástí tohoto sněmovního tisku byly ještě také i změny v zákoně o daních z příjmů. Já jsem si dal tu práci, paní ministryně to ví, a napočítal jsem, že se jedná o sto šedesátou novelu. Paní ministryně tvrdí konce více, ale já radši zůstanu u mých poctivých propočtů, sto šedesátou (nesroz.) novelu zákona o daních z příjmů. A samozřejmě v takovémto případě se ani nedivím, že z té Poslanecké sněmovny odešel do Senátu ne úplně dokonalý tvar novely zákona, protože původní koncepce, když pominu ten časový test, to prodloužení, do toho jsme taky nevstupovali, původní koncepce Ministerstva financí a vlády spočívala ve zrušení možnosti odpočítat úroky z hypoték, a to počínaje 1. lednem 2023, jestli se nemýlím. Ještě vlastně v roce 2022 ta koncepce počítala s tím, že by bylo možné u těch nově obstaraných smluv odečítat úroky z úvěrů až do souhrnné hodnoty 300 tisíc korun ročně.

Já to považuji a vím, že kolem toho byla velká debata, paní ministryně i v Senátu a i v Poslanecké sněmovně při projednávání tohoto návrhu argumentovala tím, že fakticky v případě zrušení daně z nabytí nemovitých věcí získá kupující peníze hned, nikoliv až za více let odpočty úroků z poskytnutého úvěru. Ale tady je třeba uvést na konto této poutavé a vynalézavé argumentace, že přece součástí toho úvěru na hypotéky není jenom pořízení nemovitých věcí, ale taky třeba údržba bytů tak, jak je to popsáno ve stávajícím § 15 odst. 3 a nově v § 4b), protože dokonce došlo jakoby i k určité systematizaci některých paragrafů, takže já osobně vítám a přivítal jsem a myslím, že přivítal i Senát, že byl podán návrh, kompromisní návrh, který usnadnil cestu k bezproblémovému dokončení legislativního procesu, a to i s tím, že nebyl úplně provázán (do?) celkové koncepce návrhů, které předložila vláda a paní ministryně.