Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, vážené kolegyně, kolegové.

Bavíme se tady, jak už bylo řečeno, o pandemickém zákoně, s tím, že pan ministr to sice na začátku zmínil, ale zdá se mi, jako by to už bylo zapomenuto, jaký byl důvod jeho vzniku. Upozorňuji, že pandemický zákon, který vznikl překotně, s tím souhlasím, byl dílem jak opozice, tak koalice. Proč vznikl? Vznikl proto, že tady máme, myslím si, ke dnešku 140 dní nouzový stav, a v rámci toho nouzového stavu je vláda neomezeným, jak by řekl pan kolega Michael Canov, diktátorem. Může si dělat co chce, a to, co dělá, nemusí zdůvodňovat, a když tak činila 130 dní a nic se nezlepšovalo, tak už došla v PS většině poslanců a poslankyň trpělivost a neprodloužili nouzový stav. Co se pak dělo dál, všichni víme a o tom já mluvit nechci. Jenom k tomu řeknu jednu věc, že další postup vlády a zejména pana premiéra nepovažuji za korektní, protože předpoklad opozice, která neprodloužila nouzový stav, byl, že s ní konečně někdo začne jednat o tom, proč některá opatření zaváděna jsou a jiná zaváděna nejsou a jaké jsou důvody k zavádění těchto opatření, a to se nestalo, ale stalo se to, že pan premiér začal jednat, jak on rád používá, s jinými. To jednání s jinými nakonec vedlo k tomu, že si vláda s opozicí sedla ke společnému stolu a domluvili se překotně na pandemickém zákoně, resp. návrhu, který dnes projednáváme. Ten zákon má spoustu chyb. Na druhé straně jsou vtěleny některé principy, o kterých opozice celou dobu volala, když se bavila o tom, zda prodloužit či neprodloužit nouzový stav. Dovolím si ty principy přečíst, protože mluvit o tom, co je špatně, je dobré, protože tím potom říkáme, jak jsme tam našli ty další chyby a co všechno je špatně, ale někdy je také si třeba říci, že jsou tady věci, které jsou oproti tomu nouzovému stavu lepší. A to, co je tam lepší, je, že skutečně pokud by v době pandemické pohotovosti např. ministerstvo nebo hygienická stanice nebo hygienická služba zaváděla nějaké opatření, tak ho musí zdůvodnit. Musí říct, proč ho zavádí, a další věc, která musí nastat, je, že po 14 dnech musí dojít ke kontrole efektivnosti tohoto opatření. To v tom zákoně je. A je férové, aby to tady zaznělo.

Pak je tam také napsáno to, že hejtmani konečně musí být, resp. kraje musí být informovány o tom, co se bude zavádět nebo nebude zavádět. To je zase věc, která u nouzového stavu nebyla, někteří byli překvapeni najednou, co se v jejich okresech nebo v jejich krajích děje, protože při nouzovém stavu toto potřeba dělat není.

Další věc, která tam možná je, že je tam možný soudní přezkum zaváděných opatření, tzn. zase je možné, pokud někdo zavedl něco nesprávně, to nechat přezkoumat, což už nouzového stavu také není možné.

A další věc, která tady potom je, že skutečně zprávy, které budou podávány sněmovně, budou podávány každé dva týdny o opatřeních, jak fungují či nefungují, a sněmovna potom má právo stav pandemické pohotovosti zrušit nebo nechat fungovat dál. Pak jsou tam ty chyby, o kterých mluvil Michael Canov, o kterých mluvili Lukáš Wagenknecht a také další senátoři, kteří také ten zákon četli, byť třeba jmenováni nebyli.

A ty chyby je třeba opravit, nebo bychom se měli snažit, abychom je opravili. A teď jde o to, jaký zvolíme přístup. A já k tomu zase někdo řeknu, a nevím, do jaké míry se to všem bude líbit.

Já chci říci, že my velmi kritizujeme, že během deseti, dvanácti, dvaceti, třiceti hodin byl překotně připraven návrh pandemického zákona, nebo covidového zákona, který tady máme. A my jsme na to měli také jen několik desítek hodin. A přestože jsme na to měli jen několik desítek hodin a nedisponujeme takovými aparáty, jakými disponuje například ministerstvo zdravotnictví nebo Úřad vlády, tak také říkáme, že to opravíme. A navrhujeme, už je to skoro desítka, možná i více pozměňovacích návrhů.

Takže my jsme tady schopni navrhnout deset, jedenáct, dvanáct, třináct, sedmnáct pozměňovacích návrhů, které nebudou problematické, protože ty naše desítky hodin mají jinou hodnotu než ty desítky hodin, které tomu mohli věnovat úředníci ministerstva zdravotnictví či další? Nebo hrozí stejné riziko, jako vzniklo, když to sem Poslanecká sněmovna posílala s tím, že to dělala společně s ministerskými úředníky deset, dvacet hodin? Že tam jsou chyby. A nemůže se stát to, že dojde k duplicitě a duplikaci těch chyb? Že dojde k tomu, že my to vrátíme nazpátek se všemi pozměňovacími návrhy Lukáše Wagenknechta, a minimálně tři nebo čtyři právníci, se kterými jsem se bavil, nad tím zvedali obočí, protože to není tak jednoduché.

A máme jít do tohohle toho, že skutečně půjdeme nazpátek a řekneme, my jsme schopni to dneska všechno projednat, protože jsme začali od neděle, a někteří se sešli i pětkrát. A tím pádem, že jsme se sešli pětkrát, tak už tedy opravdu víme, jak to je. Protože čím větší počet setkání, tím lepší práce? Nebo to je jinak, že bychom měli být v této věci skromnější a zamyslet se nad tím, co nás čeká a jakým způsobem k tomu přistoupit. Jestli vůbec máme zájem se tím zabývat a jestli vůbec se chceme na tom podílet, což podle mě je naprosto v pořádku a legitimní. Anebo jestli chceme jít do nějaké minimalizace, která říká, spravme ty dvě věci, které jsou evidentní, jasné a uznává je i ministerstvo zdravotnictví. Z nichž jedna je ta, že říkáme, že není možné, aby se skončením pandemické pohotovosti zároveň neskončila zavedení opatření. To je nesmysl, aby tomu tak bylo, to znamená, pojďme toto opravit.

A druhá věc, která se říká, je, že jestliže všichni mají být kontrolováni vládou, když zavádějí nějaká opatření, proč se to netýká krajských hygienických stanic? To je druhá věc, která je v tom minimalistickém pozměňovacím návrhu, který tady připravil zdravotní výbor. Anebo také půjdeme do těch dalších sedmi, osmi, deseti, dvanácti dalších pozměňovacích návrhů, z nichž některé jsou více jasné, některé méně jasné. A tím pádem uděláme to samé, co kritizujeme na vládě a sněmovně, která sem poslala ten pozměňovací návrh s tím, že ho ušila horkou jehlou, tzv. překotně.

Já bych byl rád, abychom se nad tím před tím, než budeme hlasovat o všech pozměňovacích návrzích, zamysleli, pokud se k tomu dostaneme. Pokud někdo bude hlasovat pro zamítnutí, potom tomu rozumím. Potom odmítá tenhle přístup, potom odmítá to, abychom takhle jednali a říká, pojďme jednat jiným způsobem. S tím, že si dost dobře nedovedu představit, aby zároveň nepřemýšlel o tom, co bude.

Bohužel to je druhá věc, o které chci mluvit, my nevíme, pane ministře, co bude. My nevíme, jestli vláda je schopná, nebo není schopná, jestli je schopná si vyjednat většinu v Poslanecké sněmovně pro to, aby vyhlásila nouzový stav, který je údajně – jak vy jste řekl – potřeba. A já to nezpochybňuji, akorát nejsem ten odborník, který to může potvrdit. Protože pokud by tomu tak bylo a pokud by to tady někdo řekl, a řekl, že si je jistý, že se tak stane, tak potom se stane to, o čemž také mluvil pan senátor Wagenknecht, že vznikne úplně jiný čas na to, aby se připravily změny toho zákona, třeba i ve spolupráci s ministerstvem zdravotnictví.