Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, dámy a pánové,

já na úvod řeknu, že podle mě tady všichni víme, že budeme volit ze dvou špatných řešení. Jenom budeme hledat, které z těch dvou špatných řešení je lepší.

Na úvod zopakuji, protože si nejsem jistý, zda si to všichni, co nás poslouchají, uvědomují, zda třeba my to dostatečně vnímáme, to, v jaké se nacházíme situaci.

První věc, která je pravdou... Máme platný pandemický zákon, který skončí, jeho platnost a účinnost, 28. února. Žijeme v tzv. stavu pandemické pohotovosti, která byla vyhlášena někdy v březnu roku 2021 Poslaneckou sněmovnou, a to tím způsobem, že ten zákon schválila. Možnost zrušení nebo obnovení té pandemické pohotovosti je možné rovněž pouze opět usnesením Poslanecké sněmovny. Dále žijeme v době, která je epidemií, a to i podle definice, která se používá pro chřipkovou epidemii. Naposledy jsem se díval na grafy, 7. února bylo 2000 nakažených. Epidemie chřipková podle toho, co jsem si našel, nebudu si více hrát na lékaře, tomuto nerozumím, je 1400 až 1600 nakažených na 100 tisíc obyvatel. To jsem neřekl, na 100 tisíc obyvatel. To znamená, v současné době je u nás epidemie, protože tak to zkrátka je. My nevíme ještě, jak dlouho bude trvat. Jsou predikce, že to bude rychle klesat, jsou predikce, že tomu tak nemusí být.

Všichni chtějí, když se s námi baví, abychom měli více svobody, abychom měli méně omezení. Zároveň všichni chtějí, abychom měli více bezpečí a abychom více chránili své zdraví. Ono to úplně nejde dohromady, protože pokud chcete více ochrany zdraví a více bezpečí, potom máte zároveň méně svobody a více omezení. Jinak to nejde. My k tomu, abychom našli nějakou rovnováhu mezi tím bezpečím a svobodou, máme nástroje. V případě, že se jedná o zdravotní ohrožení, můžeme použít tři nástroje. První nástroj je zákon o bezpečnosti ČR a s ním související krizový zákon. Ten nám umožňuje vyhlásit nouzový stav, případně stav ohrožení nebo válečný stav. Je zajímavé, že přestože zákon o bezpečnosti ČR je dlouhodobě přijatý, tak se nikdo nebojíme, že někdo vyhlásí válečný stav. S tím pandemickým zákonem je to podobné. Přijatý pandemický zákon vůbec neznamená, že musí být vyhlášen stav pandemické pohotovosti. My ho vyhlášený máme z těch důvodů, že tady máme epidemii. Ten zákon se nazývá správně zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění covid-19. My ji tady máme, tu epidemii. Proto je pandemická pohotovost v tuto chvíli na místě. Nebyla na místě v době před půl rokem nebo před více měsíci, protože to jsme 2000 lidí nakažených denně neměli. Ale to není náš dnešní problém. Takže první nástroj, který máme, je zákon o bezpečnosti ČR a krizový zákon.

Druhý nástroj, který máme, je zákon o ochraně veřejného zdraví. Třetí nástroj, který máme, je pandemický zákon. Co je úkolem zákonodárce, zejména potom Senátu? Najít správnou míru toho, aby exekutiva mohla konat a zároveň aby neměla příliš velké pravomoci. To je náš úkol, tohle udělat.

Když vezmeme nouzový stav a vezmeme zákon o bezpečnosti ČR a vezmeme krizový zákon, pokud řekneme, že to považujeme za nejlepší řešení pro tu další dobu, protože něco budeme potřebovat, nevím, já nemám jinou možnost než věřit ministrovi zdravotnictví a odborníkům, že on neumí bez jednoho z těchto nástrojů, jeho využití, 14 dní v březnu fungovat, že prostě není schopen bezpečně zajistit provoz sociálních a zdravotnických zařízení. To jsou jeho slova. Já nejsem schopen bez jednoho z těch nástrojů, o kterém jsem mluvil, nebo bez jeho využití, schopen zajistit bezpečný provoz zdravotnických a sociálních zařízení. Dobře. Když se podíváme na zákon o bezpečnosti ČR a krizový zákon, budeme říkat, že ten nástroj, který má být použit, je nouzový stav, o kterém pan ministr říkal, že případně bude muset požádat, upozorňuji, že nouzový stav vyhlašuje vláda nebo premiér, následně mu to musí potvrdit vláda, může mu to zrušit Poslanecká sněmovna, s tím, že pokud tak neudělá, po 30 dnech dochází k prodloužení nebo ke zrušení. Upozorňuji, že tady je vláda na prvním místě. Co se může v nouzovém stavu stát? Neříkám, že to někdo udělá, ale kromě těch věcí, které jsou třeba potřeba po překonání pandemie, může být vyhlášen zákaz vycházení, může být uložena pracovní povinnost, může být zabaven majetek a použit k věcem, které jsou potřeba. To znamená, ten nouzový stav je dělo, něco obrovského, co se nemá používat v okamžiku, kdy je pandemie, protože umožňuje používat další a další nástroje. Je to příliš velký a mohutný a robustní nástroj, který umožňuje ještě jednu věc. S tou máme, někteří, své zkušenosti. To je, že se mohou dávat zakázky z ruky, bez výběrového řízení. Neříkám, že to někdo bude dělat, já jen říkám, že povinností zákonodárce je dávat takové nástroje exekutivě, aby nebyly nadbytečné, aby jí umožnily plnit svoji roli, zároveň aby ta možnost zneužití byla minimalizována.